V současnosti mohou školáci navštěvovat více než 4000 základních škol. Studenti více než 1200 středních škol a mohou ve vzdělávání pokračovat na šedesáti vysokých školách, případně na některé z řady zahraničních vysokých škol.
Jakou šanci na vzdělání měly děti před 290 roky zaznamenal ve své kronice písmák František Maléř.
Až do roku 1732 děti z dědin nevěděly co je škola. Z osadníků uměl číst a psát fojt, několik písmáků a kazatelé. Valaši salašníci si počty zaznamenávali pomocí různých značek vyřezáním na hůlky nebo psaním uhlem na dveře či stropní trámy. Takovému písmu rozuměl jenom ten, kdo ho napsal nebo vyřezal. Knihy byly tištěné špatně čitelným švabachem nebo kurentem.
Po zavedení povinné školní docházky neměli nemajetní osadníci školu rádi, museli platit na provoz školy i na učitele.
Učitelé většinou pocházeli z „Království“ (tj. z Čech), nerozuměli starovalašskému nářečí a školáci zase jejich češtině. Když učitel ve školní expozituře na Soláni řekl: „Chlapci sundejte klobouky a pověste je na věšák.“ nerozuměli mu. Teprve když místní tetka jeho slova přetlumočila: „Zdělajte z lebaně širáky a dajte ich toť na lištvu!“ pak byla jazyková bariéra prolomena.
Učitel se musel naučit „po valasky“, jinak se školáky nic nesvedl. Někteří učitelé v poměrně krátké době učili víc po valašsky než česky a … „Tak sa zvalaštili, že sami nakonec česky neuměli.“
I s docházkou dětí do školy to bylo všelijaké a když učitel domlouval tatíkovi, ten odsekl: „Dajtě ně s tým pokoj a nedožírajte ňa. Já potřebuju děcka v létě na prácu a ne aby sa zbůhdarma válaly ve škole. Či já budu krávy a inší dobytek pást a fšecko dělat sám? Já jsem do školy nechodil a též sem urost a věřte ně, žádný ňa ešče neocigánil a co budu živ na mu dušu v ničem neocigání. Počkajte na zimu, až nebude práce na poli, hned děcka budú v téj vaší škole.“
Pamětníkem těch časů byla i Zimní hospodářská škola v Rožnově, kde se vyučovalo od listopadu do března a od jara do podzimu pracovali studenti doma na hospodářství.
Školní expozitura na Soláni, děti v učebně školní expozitury na Soláni.
Text a reprofoto © Richard Sobotka