Milý Jezuchu ješišku Ježíšku, jako Pavlík, žák 4B třídy základní školy Ti píšu tento list, páč mamča Veronika mi sdělila, esli za tu věčnou darebačinu chci o letošních vánocích něco pod stromečkem najít, tak ať ji s tím neobtěžuju a laskavě to napíšu rovnou Tobě.
Takže Ti píšu todlenc urgentní psaní. Jenže není jisté, esli ti ho pošta včas doručí, jako loni na podzim tetě Mařce, keré které naše rodina poslala blahopřejné přání ke třetímu sňatku a pošta jí ten spěšný list doručila až o letošním létě, kdy už měla teta Mařka po třetím rozvodu a sčuchla se s jakýmsi dalším pofiderním frajerem Fanoušem a hned na příští jaro se chystá další, už čtvrtá svatba.
Mám k Tobě enem tři přání, což na žáka 4B třídy základní školy není moc, ale maminka Veronika prohlásila, že za ty lumpárny až nad hlavu. Žádné tři oříšky, jak každé Vánoce dávají v telce, to jsme vyzkoušeli loni, kdy si sousedovic Jarča utrhla tři oříšky od huby a položila je k patě borovice před domem do důlku ve sněhu, jenže než by třikrát mrkla, odcizila je veverka, která má sídlo v zateplené omítce našeho činžáku a furt a furt vrtá do zdi další a další ďoury, ale pan Mašek už prohlásil, že si pořídí flintu malorážku a bez ohledu na to, co je zrzavá veverka za vzácný tvor ji dá na frak, čili na pamětnou.
Milý Jezuchu, tedy Ješíšku, to první a největší přání je, aby se rodičové furt co tři vteřiny kvůli blbostem nehádali. Ale tohle přání už je vlastně splněno s předstihem, protože taťka Edáček se dnes v poledne při umývání nádobí na mamču Verču, teda Veroniku, moc hezky usmál, a ona na něho, ale pak se zamračila a prý ať si dá na Mášenku sousedku sakra pozor, že je to pěkná potvora a že už tři rodiny přivedla do neštěstí.
Po nádobí se bavili o Tobě, ješíšku, že když máš ty narozeniny, že bys také mohl dostat nějaký dáreček na památku. No, vůbec nevím, na čem se dohodli, jestli tablet, mobil, noutbuk, nebo elektrokoloběžku, to víš, dárkování je vždycky tajné, ale problém byl hlavně s tím, že vlastně ani tu košulku nemáš, a ani nějakou tu kapsičku, kam si dáreček uložit. Teta Filoména, které říkáme teta Filka, se pokaždé rozpláče, že jsi jen takový chudáček a ubožátko, žádné odění, spát ve chlévě na slámě a namísto ústředního topení Tě musí zahřívat svým dechem jakýsi vůl a osel – takto my titulujeme Vašíka Floriška, který hned každého zmlátí a přitom ani neví, že je hygieniky doporučováno alespoň jednou týdně si vydrhnout zuby a o vánocích si před půlnoční mší svatou umýt nohy.
Co dárků se týká už vlastně nepotřebuji nic. Nekouřím sbírané vajgly a ani nedopité pivo ze sklenek nepiju, za což se mi ten věčný propadák Juliš Fajfek posmívá, že takového debila, co nic nechce, že eště svět neviděl. Pan řídící o Julišovi prohlásil, že kdyby to bylo technicky možné, tak že by se to lumpisko propadlo skrz celou zeměkouli k protinožcům až do první třídy obecné školy kdesi v Austrálii.
Jo jo, jo jo jo, už vím, co jsem si eště chtěl přát, mám to někde naškrábnuto na papírku, ale ten jsem asi stratil. Že kdyby to šlo, tak chytit dva soby, kteří netrkají, a zapřáhnout je do saní vrchovatě naložených dárky.
A poslední mé přání je rozvážet dárky po celém světě kulatém tu a tam všem dětem, kterých je na svjetě hrozně moc. A to fšecko safraporte nemůže jeden člověk, natož teprve malinkaté diťátko, stihnout, zvláště když leží přikryté jen kouskem hadříku v jesličkách na seně. Táta Edáček prohlásil, že takové mrňavé mimčo jaktěživa neviděl, ale mamča Verča tvrdila, že já byl po narození jen o tři chlupy větší, ale to už je dávno.
Tož, to je asi tak fšecko, za což Ti předem, Jezuchu, milý Ješišku děkuji. A slibuji, že se polepším v gramatice a řádně si odteď budu čistit boty.
Předvánoční sloh na téma Dopis Ježíškovi, klasifikováno 4+. Třídní učitelka Jarča Vaňásková.
Betlém Bystřice pod Hostýnem.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka