Meteorologická zima začala 1. prosince 2023, astronomická začne 22. prosince 2023, kdy ve 04 hodina 48 minut nastává zimní slunovrat, noc se začne zkracovat a den prodlužovat. Staří Slované věřili, že nejdelší noc v roce je magická, kdy se stírají hranice mezi světem živých a mrtvých, a zlí duchové mohou proniknout do našeho světa. Letošní zima skončí ve středu 20. března 2024.
Posledních několik let se vyplnilo přání zimomřivců, aby zima byla spíš teplá. Ať je to jak, pokaždé se najdeme nespokojenec, kterému vadí zima teplá i studená. Paní zimě je to fuk, ta si s lidmi hraje, jak se jí zamane. Už dávno neplatí oblíbené rčení: „Kdysi bývaly správné zimy!“ Pojďme nahlédnout, jaké bývaly.
V roce 979 postihl Rusko silný vítr a strašlivé hromobití. V létě roku 1130 potrápilo Evropu tropické počasí, mnoho zřídel a řek vyschlo, půda praskala a vznikl v ní oheň, kterého dva roky nebylo možné uhasit. V letech 1132 a 1189 panovala tak strašná vedra, že vejce bylo možné vařit v písku. Roku 1279 zase postihlo celou východní Evropu sucho.
V zimním období roku 1322 zamrzlo v důsledku hrozným mrazů na sedm týdnů Baltické moře, že bylo možné po něm jezdit na saních; podnikavci pohotově postavili na ledě pro hospody a dokonce i ubytovny.
V podivných letech 1339, 1569, 1806 a 1872 nespadla během, zimy ani jediná sněhová vločka.
V roce 1400 zamrzlo Baltické moře a podle záznamů také několik dalších moří. V letech 1406, 1434 a 1460 zaznamenali letopisci neobvykle silné mrazy.
Velké sucho bylo zaznamenáno roku 1473, vyschly řeky, takže nebylo čím hasit lesy, které hořely na obrovských plochách v Evropě. V Maďarsku se v tomto roce dalo přejít přes Dunaj pěšky. V následujícím roce 1474 uhodila taková vedra, že se nic neurodilo a byl velký hlad.
Klimatické anomálie se vyskytly v lednu 1561 a v únoru 1538, 1702 a 1759, kdy rozkvetly stromy, a lidé chodili bosí. A v roce 1559 byly vánoční svátky tak teplé, že louky byly v květu a lidé kosili trávu, která rostla jako v létě.
V letech 1548 a 1583 trvaly velké mrazy nepřetržitě celé tři měsíce a mnoho lidí přišlo o život. V roce 1798 byl kvůli mrazivému počasí zcela ochromen život na celém území Čech, celé vesnice byly odříznuty od světa, lidé trpěli hladem a zimou.
Oproti tomu studená a mokrá zima způsobila v roce 1579 povodně. Řeka Temže zatopila Westminsterské opatství. V jižním Rusku lilo bez ustání celé léto.
Roku 1594 napadlo v Rusku tolik sněhu, že do něho zapadali koně. Tataři kvůli sněhové záplavě dokonce odložili své tažení na Západ. V témž roce postihlo střední Evropu takové vedro, že duby praskaly a usychaly.
Ostré mrazy v roce 1621 znemožnily plavbu gondolami v benátských kanálech. V tomto roce vlivem krutých mrazů zamrzly téměř všechny řeky v Evropě a led pokryl také mnohé mořské zátoky, takže lidé cestovali po moři na saních.
Roku 1694 postihla Evropu od Francie až po Volhu mimořádně tuhá zima, kdy ptáci mrzli za letu. V Kavkazských horách a v Alpách se daly do pohybu ledovce.
Ovšem v lednu roku 1843 bylo tak teplo, že vyjeli zemědělci do polí sázet brambory.
Během krymské války roku 1854 zničila mohutná bouře anglicko-francouzskou flotilu.
V roce 1879 přišla byla zima teplá a vlhká, provázely ji katastrofální povodně a rekordně vysoká hladina Kaspického moře.
Roku 1886 ve dnech 19. až 23. prosince zasáhlo střední Evropu katastrofální sněžení. Na území o rozsahu až 80 000 km čtverečních zůstávaly vlaky vězet ve sněhu a s nimi i cestující jedoucí slavit svátky, ti Štědrý den prožívali buď v zasněžené pustině, nebo v nádražních čekárnách a restauracích. Nejvíce byly sněžením postiženy oblasti Saska, Čech a Dolního Rakouska.
Ve 20. století si nejhorší pověst vysloužila „sibiřská zima“ z roku 1929 jejíž mrazivý rekord nebyl do dnešních dnů překonán. Již o Vánocích předešlého roku napadlo hodně sněhu a sníh se udržel až do 15. března a na horách ještě déle. Na Silvestra poklesl mráz na mínus 27,0 st. C, už následujícího dne 1. února klesl na mínus 32,0 st. C a 3. února dokonce na mínus 37,2 st. C. Rekordní mrazivé teploty mínus 40,5 st. C bylo dosaženo 11. února. I v následujících dnech panovaly vysoké mrazy a ještě 1. března bylo naměřeno mínus 18,0 st. C.
Podle úředních zpráv to byl nejchladnější únor za posledních 154 let. Pomrzlo hodně lesní zvěře, horské potoky byly zamrzlé do dna, takže uhynuli pstruzi i jejich násada. Lidé vysekávali zamrzlé ryby z rybníků a řek, které promrzly až na dno.
Při odklízení sněhu na hranické trati přejel rychlík 2 dělníky. V Kateřinicích na Vsacku zemřelo 6 osob na následky podvýživy, hladu a zimy. Uhlí bylo rozebíráno již na nádražích, jakmile dojel vagón. Vlaky byly na řadě tratí zastaveny. Nemocné z Rožnova vozili do nejbližších nemocnic ve Vsetíně nebo do Hranic saněmi vykopanými silničními sněhovými tunely po bývalé okresní silnici.
Bylo hodně omrzlých nosů a uší, lidé se při potkání vzájemně na omrzliny upozorňovali.
Dne 15. března si skřivani nevrzli. Valašsko až do Velikonoc vypadalo jako polární krajina.
Tuhá zima trápila i v jiných regionech. V únoru 1929 zamrzla při mínus 41 st. C frýdeckým hasičům voda v hadicích, proto nemohli uhasit požár a firma Ludvíka Rundta lehla popelem.
V pondělí 11. února zmrzl v Olomouci na stráži vojín 152 pluku. V Opavě zmrzlo dítě v kočárku. Dne 12. února byla v pražských Riegrových sadech nasbírána celá nůše zmrzlého ptactva. Ve Stropnici u Římova zmrzl v sedě u stolu ve svém bytě Tomáš Kubala, když byl sousedy nalezen tvořil ledový rampouch.
Zvláště trpěli železničáři, mnozí plakali od bolesti, strojvůdcům omrzly nosy i ruce. V pátek 16. února se vydal Jan Vácha opravit prasklou kolej a nalezen byl až po pěti dnech zmrzlý v hluboké závěji.
V Lipníku nad Bečvou napadly až čtyři metry sněhu. Zemáky ve sklepích a mnoho malých prasat pomrzlo. U Českých Budějovic klesla teplota až na mínus 42,2 st. C. V polském Rovnu zmrzla tlupa 27 cikánů.
Podle „Letopisy obce Zašové“ panovalo v závěru roku 1928 dlouhé a pěkné podzimní počasí. K náhlé změně klimatu došlo dva dny před tehdejšími Vánocemi. Dne 22. prosince se přihlásila tuhá zima, doprovázelo ji hojné sněžení a kruté mrazy, které vyvrcholily 11. února 1929 poklesem teploty na mínus 35 st. C. Zima s takto tuhými mrazy trvala až do začátku měsíce dubna. Studny zamrzly, zemáky ve sklepích pomrzly. Mnoho ptactva i lesní zvěře mrazem a hladem zahynulo.
Led na potoku dosáhl tloušťky 80 cm, sněhová vrstva pokrývala zemi po celou zimu ve výši 50 cm.
V zahradách bylo mrazy zničeno mnoho ovocných stromů. Nejvíce byly postiženy ořechy (umrzlo jich 100%), třešně byly poškozeny z 80%, trnky 70%, hrušně 60%, jabloně 40%. Méně vzácné druhy ovocných stromů byly proti mrazům odolnější.
Na četných železničních tratích byla doprava přerušena i po několik dní.
Všude byl citelný nedostatek topiva.
Následkem tuhé a zvláště dlouhé zimy řádila na včelínech úplavice, takže na 80% včelstev uhynulo.
O tuhé zimě roku 1929 ve Veselé (dnes místní část obce Zašová) zaznamenal do Pamětní knihy farnosti Veselá tehdejší farář P. Jan Podmolík.
„S obavou hleděl jsem při stavu svých nohou nové zimě vstříc. A bylo se také čeho báti, jak její průběh potvrdil. Vždyť nebylo dle záznamů již půl druhého století takových mrazů. V údolí klesla teplota 19. února, kterýžto měsíc byl nejhroznější, až na 40 stupňů Celsia. V kalichu se ukazoval led a ve třídách zamrzaly kalamáře. Proto bylo nařízeno školní vyučování na nějaký čas zastavit. Ani v kostele nebyla návštěva valná a bylo třeba Bohoslužby zkrátiti.
Velmi zhoubně působily kruté a dlouhotrvající mrazy ve sklepích, kdež namnoze zemáky zmrzly a tím mnohé rodiny přišly o hlavní zdroj výživy. K tomu vázla práce v továrnách a na stavbách. V cihelně ani v lese ani na poli nedalo se dělat zjara pro dlouho trvající zimu.“
Tuhá zima se klimatickou anomálií přihlásila také v roce 1979.
Teplé počasí posledního prosincového týdne roku 1978 vyvrcholilo na Silvestra, kdy odpolední teploty vystoupily na plus 8 až 10 st. C v Poděbradech, Čáslavi, Pardubicích, v Českých Budějovicích a ve Znojmě dokonce na plus 12 st. C.
Čelo studeného arktického vzduchu však již začalo pronikat do severních Čech, takže v Liberci již odpoledne naměřili – 7 st. C.
Během noci klesla teplota až o 30 st. C – ráno byl Čechách mráz mínus 20 st. C v Liberci, v Karlových Varech – 21 st. C, v Lánech – 22 st. C.
Morava měla teploty vyšší – 6 až – 10 st. C pouze na severu, v Ostravě – 17 st. C., Červená u Libavy – 21 st. C.
Období mrazů s teplotami kolem – 20 st. C. se udrželo až do 7. ledna.
Podle údajů pražského Klementina bylo nejdelší mrazové období v letech 1835/36 až 1864/65 s 53 mrazivými dny a s průměrnou teplotou – 4,0 st. C. Nejkratší mrazové období bylo zaznamenáno za období 1955/56 až 1983/84 s 30 mrazivými dny s průměrnou teplotou – 3,6 st. C.
Zajímavé jsou údaje o klimatických podmínkách na Lysé hoře, kde je průměrná teplota vzduchu 2,8 st. C. Průměrně ročně spadne na Lysé hoře 1358 mm srážek (je zde průměrně za rok 224 dnů se srážkami).
Pokud jde o sníh pak průměrně za rok napadne na Lysé hoře 521 cm sněhu; nejvíce 951 cm v zimním období 1952/53, nejméně 245 cm v zimním období 1924/25. Průměrná maximální výška celkové sněhové pokrývky v roce je 182 cm, nejvyšší 491 cm byla v zimním období 1910/11 a nejnižší 65 cm v zimním období 1926/26. Nejvíce za jediný den (90 cm) napadalo sněhu 8. listopadu 1952. Největší výška celkové sněhové pokrývky 510 cm byla v březnu 1911.
Na Lysé hoře sněží průměrně 108 dnů v roce, ale v zimním období 1974/75 sněžilo celkem 213 dnů.
V Československu byla nejnižší průměrná teplota vzduchu – 28,8 st, C naměřena 12. ledna 1987. Absolutní teplotní minimum vzduchu – 30,9 st. C bylo naměřeno 9. února 1956.
Zima patří k zajímavým a krásným obdobím, ale nejlépe se na ní dívá přes okno vyhřátého bytu.
Text a foto © Richard Sobotka