Král komiků, jak byl český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové sféry filmu, mecenáš, spisovatel a imitátor Vlasta Burian (vlastním jménem Josef Vlastimil Burian) také po právu nazýván, narodil se 9. dubna 1891 v Liberci a zemřel před šedesáti lety dne 31. ledna 1962 ve věku 70 let. Díky své nespoutané živelnosti a improvizaci se vypracoval mezi hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců v období první republiky. Po druhé světové válce byl neprávem nařčen z kolaborace.
Jeho otec Antonín Burian byl krejčí, vlastenec a divadelní ochotník. Matka Marie, rozená Školaudová, měla z prvního manželství dceru Žofii Pickovou. V květnu roku 1901 se rodina přestěhovala do Prahy.
Vlasta Burian se vyučil obchodním příručím, ale jeho široká paleta zájmů posléze ustoupila divadlu.
Poprvé vystoupil před diváky kolem roku 1909. První film byl v roce 1923, v roce 1925 založil „Divadlo Vlasty Buriana“, roku 1930 to byla první role ve zvukovém filmu „C. a k. polní maršálek“, který znamenal první velký úspěch.
V roce 1942 získal Státní cenu.
V letech 1945-50 byl obviněn z kolaborace a jeho divadlo bylo znárodněno. V roce 1950 mu byl herecký distanc zrušen. Vlasta Burian byl angažován v Karlínském divadle.
Roku 1956 absolvoval poslední roli ve filmu „Zaostřit, prosím!“
Dne 31. ledna 1962 zemřel na plícní embolii. Jeho žena Nina zemřela o devět týdnů později, podle pamětníků na manželově hrobě.
Roku 1994 byl Vlasta Burian soudně rehabilitován. Dne 8. února 2002 byly jeho ostatky, a ostatky jeho ženy, přeneseny z Vinohradského hřbitova na Vyšehrad.
V roce 2002 byla na vyšehradském hřbitově umístěna bronzová bysta Vlasty Buriana, ta byla odcizena, v únoru 2007 byla místo ní umístěna plastika znázorňující dvě ruce s názvem „Ruce komika“, od ak. sochaře Tomáše Vejdovského.
Humor Vlasty Buriana je tak nadčasový, že i více jak sto let od narození „Krále komiků“ filmoví diváci s potěšením sledují jeho filmy z filmového archivu.
Zdroj internet.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka