V předposledním dnu měsíce března 2017 uskutečnila knihovna Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm přednášku knihovnice Anny Borové o knižní vazbě.
Knihovna je prakticky stejně stará jako Valašské muzeum v přírodě. Oproti jiným knihovnám se však od samých počátků zaměřuje především na lidovou architekturu, stavitelství, lidovou kulturu, zvyklosti a na umění. Má ve svém fondu více jak pětadvacet tisíc knihovních jednotek, také periodika, audio a video média, filmy a hudební nosiče s nejrůznějšími nahrávkami.
Součástí jsou také staré a vzácné tisky. K nejvzácnějším patří rukopisné kroniky, bible a náboženské tisky, nejrůznější pojednání o hospodářství a staré hospodářské kalendáře. Skutečnou vzácností je výtisk Bible kralické, Nový zákon z roku 1601. Vzácná je také Tkalcova kronika, kterou napsal rožnovský měšťan.
Od roku 2007, kdy byla knihovna otevřena také pro veřejnost (v současnosti je umístěna ve Wilkově vile), se o bohatý knižní fond stará knihovnice Anna Borová.
„Kniha je výsledkem tisíciletého úsilí o zachování dokumentů – záznamů, rituálních, hospodářských, politických a literárních,“ uvedla Anna Borová. „Kniha začala vznikat už dávno před našim letopočtem. Nejdříve byly záznamy prováděny jen po jedné straně na listy papyru. Papír, který bylo možné popisovat z obou stran, začali vyrábět Číňané už ve třetím století před našim letopočtem. Z listů pak vznikla kniha. Vazbou knih se začali knihvazači zabývat až v 5.–6. století našeho letopočtu. Sešité a různými technikami pospojované listy opatřili deskami, které tisk chránily.
Knihy se psaly a opisovaly v klášterech, tam se také zdobily a vázaly. V klášterech byli specialisté vyčlenění na opisování a na iluminace. Také koželuzi, protože později se desky obalovaly kůží. Každý měl svou specializaci. Tak z klášterních dílen vycházely skutečné knižní skvosty, které přežily všechny časy a jsou dodnes uschovány v těch největších muzeích.“
Zpřístupnění knih umožnil Gutenbergův tiskařský lis z roku 1447, který znamená počátek knihtisku. Knihy začaly být přístupnější cenově. Měnily se také vzhledově. Od ranného středověku byly vázány liturgické knihy do desek zdobených slonovinou nebo kovy s rytými a reliéfními výjevy, později se bloky knih vkládaly do dřevěných desek potažených kůží s kováním a sponami, s tlačenou zlacenou výzdobou nebo intarzií.
V současné době se knižní vazba vyrábí podle návrhu výtvarníka. Rozeznává se knižní vazba měkká, polotuhá a tuhá a podle kvality ovlivňuje výslednou cenu knihy. V poslední době se rozšířilo používání měkkých vazeb (paperback), což umožnilo snížit náklady na tisk knih.
„Jedním ze skvostů z našich sbírek je nádherně vyvedená kniha, kronika či matrika Růžencového bratrstva, které vzniklo v roce 1710 ve zdejším kostele, a následně od roku 1728 až do roku 1782 tam byli zapisováni noví členové,“ uvedla Anna Borová. „Kniha je vázána v sametu, zdobená kováním, které knihu zároveň chránilo. Kniha má sponu, ta drží knižní blok pohromadě, takže nedocházelo k opotřebování.
V knize Růžencového bratrstva jsou záznamy členů místo odkud člen pochází a ve kterém roce byl zapsán. Roku 2009 byla tato kniha opravená u pana Šimečka v Hodoníně, který je u nás nejlepší restaurátor knih.“
Růžencové bratrstvo bylo společenství věřících, kteří měli za povinnost během každého týdne pomodlit se patnáct desátků růžence. Modlí se takto za ostatní členy bratrstva. Scházejí se pravidelně jednou měsíčně a jejich jména jsou zapsána v knize.
„Růženec je klíčem k osobnímu pokoji i světovému míru,“ sdělila Paní z Fátimy během zjevení, kdy naléhavě žádala pasáčky a jejich prostřednictvím všechny lidi, aby se každý den modlili růženec. Růženec měl být zbraní pro naší dobu a význam růžence byl v minulosti mnohokrát ověřen.
„Knižní vazba by nebyla bez knížky. Knižní vazba je opravdový šperk. Je to vysoce ceněné umělecké řemeslo, které už je na ústupu. Poslední dobou se však v Praze, Brně a Olomouci opět začíná umělecká knižní vazba studovat,“ dodala Anna Borová.
Přednáška se uskutečnila za velkého zájmu v historické budově knihovny Valašského muzea uprostřed knih pěkně upravených, krásných i vzácných. Podmanivé prostředí umocnilo myšlenku, že knihy od svého vzniku až po dnešek, a jistě tomu tak bude i v budoucnosti, mají svou trvalou hodnotu.
Text a foto © Richard Sobotka