Mrazík na hraně noci a dne ještě zalézá za nehty. Za hřebeny hor nesměle vykukuje jaro. Už zanedlouho si budou stráně vybírat letní vzory halenek a sukní, louky vonět novými parfémy a den zvučet písněmi z dosud vlhkých not právě napsaného hudebního partu. Tulák Měsíc se loudá nad střechami.
Probouzející se město stále voní kdysi starým dřevem a starým časem. Sníh zvolna couvá do lesů a hor. Na holé větvi už trylkuje kos. Zahrady bělí zástupy sněženek. Pouliční lampy pohasínají. Nový den se rozvážně rozkročil mezi hřebeny hor, vodou horských bystřin si osvěžuje tvář. Obloha odkládá župánek a obléká si róbu protkanou paprsky nového Slunce. Čas je jako řeka, co jednou vezme, nikdy nevrátí.
Text a foto © Richard Sobotka