Dnes už profese ledaře a výraz ledárna, jako zásobárna přírodního ledu, málem upadly v zapomenutí. Bez chladniček a mrazicích boxů si neumíme současnost představit.
Také v minulosti musel řezník prodávat maso a masné výrobky po celý rok. Téměř každé řeznictví mělo svou ledárnu a led do ní zajišťovali chlapi ledaři.
Kronikář Alois Bělunek zaznamenal: „Sklepy byly zbudovány ve břehu. Led růbalo v potoku Hážovce a na rybníce v Tylovicích na Mlýnku v lednu a v únoru několik desítek mužů a odváželo ho až osmi párami koní. Největším odběratelem byl rožnovský pivovar, pak řezníci, hostinští a někteří obchodníci. Led se ukládal ve sklepích do zadních míst, zakrýval se slámou a měchy, tak vydržel celý rok.“
Na to jak se kdysi ledovalo, vzpomínala paní Eva Krůpová z prodejny Delikates v Rožnově pod Radhoštěm, v jejíž rodině se profese řeznictví traduje už třetí generaci.
„Tenkrát bývala každý rok zima a potoky mívaly víc vody, než dnes. V Zašové se začínalo ledovat hned začátkem zimy, jen co zamrzl potok a ledovalo se skoro celou zimu. Řezník si najal tři čtyři chlapy, kteří brali led ze Zašovského potoka a z farského rybníka, naváželi jej do ledovny v řeznictví.
Ledovna byla umístěna na severní straně budovy. Do prostoru čtyři krát čtyři metry se vešlo na čtyřicet kubíků ledu. Ledaři prolézali průlezy pod stropem, led utloukali, udusávali a prosypávali solí, vytvořili tak kompaktní ledovou hmotu od podlahy až po strop.
Ledovna byla od vedlejší místnosti oddělena dřevěnou přepážkou, teplota se tam sáláním chladu držela pár stupňů nad nulou. Řezník v ní měl odvěšené maso, salámy, masné výrobky.
Spotřeba masa nebyla na vesnici příliš velká, obyčejně se dva řezníci domluvili, vzali dohromady jednu krávu, každý půlku, pak ji prodávali třeba čtrnáct dnů.
Led v ledovni vydržel až do října. Jakmile nastaly chladnější dny a jen co potoky zamrzly, dávali se ledaři znovu do práce.“
Do hospod se dvakrát v týdnu dovážel drcený led, obkládaly se jím trubky, aby pivaři měli pivo správně vychlazené.
V současné době se používají chladicí a mrazící boxy. Zmražené zboží se přepravuje speciálními chladírenskými vozy. Díky technologii mrazení se dovážejí výrobky i ze vzdálených zemí, a dostávají se ke spotřebiteli jako čerstvé zboží. I tak si v řeznictví objednávají jen tolik masa kolik vyžaduje trh, takže nezůstává v chladírenských boxech déle, než čtyřiadvacet hodin a zákazník má prakticky každý den nabídku čerstvého zboží.
Díky současné moderní chladírenské technice je nám někdejší profese ledařů velmi vzdálená.
Text a foto © Richard Sobotka