Nejen proslavené kukačky z rakouského Černého lesa – „Švarcvaldky“ odkukávají přesný čas, ale také ručně vyřezávané hodiny – kukačky Františka Drápaly z rožnovských Dolních Pasek.
„S řezbou jsem začal v roce 1967,“ uvedl František Drápala (nar. 1940). „Tehdy jsem dostal na Silvestra pohlednice s vyobrazením nástěnných vyřezávaných hodin kukaček. Zalíbily se mi a rozhodl jsem se udělat si je. Do současnosti už jsem jich vyřezal osmačtyřicet. Dostaly se k tehdejšímu řediteli Tesly Jaroslavu Horovi, provozářovi Frantovi Sovákovi, doktoru Milanu Paškovi, moje kukačky jsou na Novém Zélandě, v Austrálii i jinde po světě. Také v Rožnovském údolí od Horní Bečvy po Valašské Meziříčí. Jako materiál používám lipové dřevo. Nějaká dláta mi dělal kovář Holub, některá byla vyrobená v Tesle, kupované nemám žádné. Zhotovit jedny kukačky znamená tak sto čtyřicet hodin přesné a soustředěné práce. Přináší mi ta práce radost a uspokojení, ale dělám ji jen pokud mám čas. Dřív, když jsem bydlel v paneláku, tak to bylo času víc, ale tady v chalupě jsou slepice, králíci, zahrada, pes, kocour, kočka a sedmery včely. Takže většinou vyřezávám v zimě, pokud mám čas.“
Nejsou to jen kukačky…
„Je to také volná tvorba, třeba bodlák, tančící Valach, krajinka, štítky pod lovecké trofeje.“
Těch loveckých trofejí je po rozsáhlém domě, postaveném roku 1954 z poctivého dřeva, nespočet. Jelení i srnčí. I hlava „dobře urostlého“ kňoura. Na stěně zavěšena lovecká kulovnice z roku 1905, rakouská výroba.
„Je to památka na otce,“ řekl František Drápala. Je tam i lovecká dýka a byl tam i lesní roh, ten mně zabavil vnuk. Můj staříček byl panský hajný, bydlel v dodnes dochované dřevěnce na Bačáku (Bačův vrch). Staříček musel narukovat do první světové války, tam v ruském zajetí někde u Bajkalu zemřel. Můj otec se narodil coby druhý syn, ale už jako pohrobek.
Tento dřevěný dům postavil můj strýc, otcův bratr, také se jmenoval František Drápala. Držel mne u křtu, takže můj tatíček. Jelikož byli bezdětní, odkázal dřevěné stavení mně. Historii stavby připomíná letopočet, zaznamenaný v hlavní místnosti na středovém trámu, jak to bývalo u dřevěnic zvykem. Lovecké trofeje jsou většinou strýčkovy. Jako památka je zarámovaná jeho fotografie s uloveným jelenem.“
Stěny dřevěného domu zdobí obrazy významných místních malířů. Ale také obrazy pražského malíře Miroslava Hildebranda.
„Mirek Hildebrand byl vystudovaný akademický malíř. Sloužili jsme spolu na vojně, tam jsme se skamarádili, jezdil za mnou do Rožnova, občas jsem já jezdil k němu. I když Pražák, měl chalupu na Křivoklátě a také mlýn v Mohelnici. Hodně cestoval, ale nenosil fotoaparát, všecko zajímavé si pohotově zakresloval do skicáře, zámky, různé zříceniny, krajinky. Zemřel před dvěma roky, jeho skicář mi zůstal na památku.“
Na jedné stěně v dřevěném domě je také zavěšený vyřezávaný kříž.
„Je to mírně poškozený originál, který objevil syn Danek na půdě jednoho domu v Bystřici pod Hostýnem. Chtěl, abych mu zhotovil kopii – už jsem vyřezal tři, jednu pro něho, další pro Tatru a Vrchlabí.“
Řezbář František Drápala ve volných chvílích, pokud jsou, také maluje. Jeho obrázky, malované olejovými barvami a s přírodní tématikou, jsou zavěšeny na stěně toho podivuhodného dřevěného domu s mnoha tajemnými zákoutími na rožnovských Dolních Pasekách.
Text a reprofoto © Richard Sobotka