Koroptev polní (Perdix perdix) je malý hrabavý pták z čeledi bažantovitých. Má silné tělo, krátký ocas, zakulacená křídla, krátký šedý zobák. Samec má na břiše nápadnou zahnědlou skvrnu v podobě podkovy, tu samice postrádá. Koroptev žije v trvalých párech na loukách, v obilných polích, v porostech mladých listnatých stromků. Ozývá se chraplavým „kir ik“. Po vyplašení za hlasitého „ryk ryk ryk“ odlétá jen na krátkou vzdálenost.
Bylo to jednou před léty v předjaří, kdy mne kamarád myslivec S. K. pozval na vypuštění koroptví.
„Nakoupili jsme je a kvůli aklimatizaci je drželi ve voliéře, pak v předjaří vypouštěli pod boží mukou, kde se říká U Alžběty, kde byly na loukách jetelotrávy. Držely se tam, navečer je bylo slyšet. Dokonce při senoseči vysekli i hnízda, takže koroptve tam zahnízdily, snášely vejce a vyváděly mladé. Nějakou dobu přežily, ale dravci jestřáb, krahujec, káně i krkavci, kteří jsou chráněni – žít krkavce nebo jestřába s bažantem nenaučíš, a kočky na pytlačce – všecko co má zuby a drápy, přirození nepřátelé koroptve prostě vykynožili.“
Jednoho předjaří jsme chtěli koroptve do krajiny vrátit. V plastikových přepravkách jsme je nesli snad dva kilometry daleko od lidských obydlí a v prostoru pod kapličkou U Alžběty je s přáním štěstí vypustili. Loučení trvalo pouhou vteřinu, už jsme je neviděli. Vlastně už nikdy jsme je neviděli ani neslyšeli, co neposbíraly lišky, o to se postarali polétaví dravci.
Před několika lety byly v krajině koroptví celé houfy – to už je dávná minulost.
Text a foto © Richard Sobotka