Americká fotografka českého původu Eva Fuková – se Soláněm v erbu.
Může mít člověk třeba i několik domovů, ten jediný je skutečný. Je to patrné i z fotografií Evy Fukové, třebaže od roku 1967 žila v USA, ale střídavě také v Paříži nebo v Alpách. Do souboru fotografií se Evě Fukové na nejrůznějších výstavách tu méně tu více vždy vloudilo několik fotografií charakteristických pro Soláň, nebo Prahu, které nelze pořídit nikde jinde ve světě, ani v New Yorku, ani v Conecticut, ani v Paříži, ani v Alpách. S trochou nadsázky lze tvrdit, že dokonce i ve fotografiích z „Nového světa“ lze objevit stopy její původní domoviny.
Fotografka Eva Fuková, dcera spisovatelky Marie Podešvové a malíře Františka Podešvy, prožila dětství na Soláni. Od samého začátku tíhla k fotografii. Právě ze Soláně pochází jedna z jejich prvních fotografií – „Andělíčci“ – otisky dětských paží ve sněhové závěji. V roce 1942 se stala žákyní Grafické školy v Praze a v roce 1945 byla přijata na Akademii výtvarných umění. Praha fotografická byla ve znamení zákoutí starých kostelů, zvonů a plastik andělů. V roce 1948 získala stipendium na půlroční pobyt na Akademii umění v bulharské Sofii. Do USA poprvé cestovala v roce 1964. „Mé pocity se snad ani nedají vyjádřit slovy,“ vyznávala se Eva Fuková. „Stála jsem o půlnoci, nevyspalá a unavená po dlouhém letu na Páté Avenue. Na dosah ruky zářil Empire State Building. Měla jsem starý Rolleiflex na to, abych si přivezla část tohoto fantastického města domů…“
Při druhé návštěvě USA v roce 1967 emigrovala a usadila se v Americe i s rodinou natrvalo.
Pracovala pro Berkey-Kodak, pak pro Metropolitní muzeum v New Yorku. V roce 1972 se stala americkou občankou. Starou vlast navštívila opět až v roce 1979.
Svou tvorbou se Eva Fuková řadí k předním českým uměleckým fotografkám. Věnovala se také reprodukční fotografii a restaurování starých fotografií. Uskutečnila řadu samostatných výstav v České republice i v New Yorku, kolektivních výstav se účastnila také v Číně a Německu. Navzdory geografickým vzdálenostem se ráda vracela do prostředí svého dětství na Soláni.
Americká fotografka českého původu se narodila 5. 5. 1927 v Praze a zemřela 25. 11. 2015 ve věku 88 let v Praze. V květnu 2022 uplynulo 95 let od jejího narození.
Polách Jan, hudební skladatel a výtvarník (3. 5. 1915 Zubří – 8. 5. 1977 Valašské Meziříčí).
Vyučil se malířem písma ve Valašském Meziříčí a tam se také začal učit hře na housle. Vystudoval Ševčíkovu školu a již v osmnácti letech napsal prvních osm písniček, kterých během života napsal kolem stovky. Spolupracoval s brněnským rozhlasem a jeho souborem Melodie pod vedením L. Kozderky, spolupracoval i s ostravským rozhlasem a televizí. Maloval národopisné motivy na dřevěné nádobí a spolupracoval při výzdobě čs. pavilonu na světové výstavě v Paříži. Od jeho úmrtí uplynulo 45 let.
Helena a Petr Dobrovolní – život s folklorem.
Kulturní pracovník Petr Dobrovolný (nar. 30. 5. 1947 Žalhostice) žije v Rožnově pod Radhoštěm. Tančil v souboru Radhošť. Je zakládajícím členem a předsedou Spolku přátel souboru Radhošť, zakládajícím členem Valašského folklorního sdružení (do roku 1997 byl jeho předsedou) a zakládajícím členem a místopředsedou folklorního sdružení České republiky.
Paní Helena Dobrovolná je také aktivní folkloristkou a má s manželem i stejný rok narození (1947), ale pochází z Příbora.
Nato jak to bylo, že oba skončili v Rožnově pod Radhoštěm vzpomínal před časem Petr Dobrovolný v jejich srubu na Dolní Bečvě uprostřed hor a zelených svahů, které jsou oázou pro tělo i pro duši.
„Původně jsme chtěli zůstat po dokončení studia na VŠ v Praze,“ řekl ing. Petr Dobrovolný. „Jakýmsi řízením osudu jsem pracoval na diplomce v Tesle Rožnov, kde mi konzultanta dělal ekonomický náměstek Jan Čech, ten mi nabídl v Rožnově práci. Praha nás lákala, ještě z vysoké školy jsme byli nasáti a nadšeni folklorem, chodili jsme do vysokoškolského folklorního souboru. Jenže v Praze jsme neměli bydlení, i nástupní platy vysokoškoláků byly nízké. V Rožnově byla navíc možnost pokračovat s naší zálibou v práci ve folkloru.
Věděli jsme, že jsou v Rožnově soubory dva, ale nějakou náhodou jsme se šli napoprvé podívat právě do souboru Radhošť. Tak jsme se potkali s panem Václavem Bradáčem, obrovským folkloristou a člověkem pro folklor zapáleným. V souboru Radhošť jsme už zůstali.
Do roku 1989 pracoval soubor Radhošť pod ROH. Pak se osamostatnil jako občanské sdružení. V té době jsme s panem Bradáčem založili Spolek přátel souboru Radhošť. Pan Václav Bradáč byl jeho prvním předsedou, po jeho smrti jsem tuto funkci zdědil já. Také jsem organizoval činnost všech složek souboru, jak Malého Radhoště tak dospělého. Moje žena převzala po panu Bradáčovi choreografii i taneční složku.
Díky panu Bradáčovi přenášel soubor Radhošť lidové tradice na jeviště. On měl dar, že uměl jednotlivé figurální tance pospojovat do divácky zajímavého dějového pásma. Snažili jsme se v tom pokračovat, také jsme vytvářeli nová pásma. S pásmem „Až do mlýna“ jsme neobyčejně dobře uspěli ve Strážnici.
I dnes zůstává folklor pro určitou skupinu lidí zajímavou činností. Činnost souboru je o tradicích, má vazbu na tento kraj, na zdejší způsob života. Nedomnívám se, že folklor je něco, co zmizí, i když přístup k němu bude do budoucna určitě trochu jiný. V současnosti je mnohem víc příležitostí jak využívat volný čas, od internetu přes nové sporty, cestování, než jak tomu bývalo za našeho mládí.“
Manželé Ing. Petr Dobrovolný a jeho žena paní Helena si letos připomínají 75 let životního výročí.