Jak to ve skutečnosti je, to doopravdy nikdo neví. Tvrdí se, že naše domovská planeta Země je kulatá, jenže ve skutečnosti je trochu šišatá a všelijak hrbolatá. Otáčí se nejen kolem své osy, současně sviští kolem svého Slunce. A naše sluneční soustava, jako součást vyššího kosmického komplexu také někam uhání, a toto uskupení je pouhým zrnkem většího celku – a co ten dělá, proč a jak existuje o tom nemáme ani tušení.
Přes všeliké bádání pořád nějak nevíme, jak to ve skutečnosti je. Nacházíme se v daném okamžiku na povrchu naší milé planety Zemi hlavou dolů – nebo snad hlavou nahoru? A jak tomu bude za hodinu, nebo třeba pozdě odpoledne, kolem půlnoci nebo zítra ráno – budeme opět hlavou dolů či hlavou nahoru – nebo snad naopak?
Svět je kulatý a jako takový je nestálý a neposedný. A pak se divme, když nám kvůli gravitaci něco vypadne z rukou – odborníci sice tvrdí, že je to stářím, senilitou, narušenou psychózou a bůhvíčím ještě, ale vždyť ani oni neví jestli se v tom okamžiku nacházejí hlavu nahoru nebo dolů.
Tak krásně rozmanitý náš svět je. Třeba můžeme bádat, proč je uprostřed vozovky díra, proč z nějakého důvodu nejsou vyvezeny popelnice, proč je rohlík zase o nějaký haléř dražší, proč má slečna odvedle nový účes a lem sukně zase o nějaký centimetr výš, proč prší a fouká, když chceme jít k vodě nebo na výlet a proč má ksakru náš vlak zase zpoždění?
Odpověď na nekomplikovanou otázku PROČ je celkem jednoduchá – PROTOŽE JE ZEMĚ KULATÁ.
To ostatně dokládá malá knížka o 174 stranách Richarda Sobotky a Vladimíra Bartošky: „Svět je kulatý“.
Malíř Vladimír Bartošek několika tahy tužky, pera, štětce ve svých obrázcích dokonale vystihl odpověď na vyřčenou otázku, jak to ve skutečnosti je, a doprovodný text vlastně jen pospojoval jeho ilustrační vyprávění.
Proč to tedy je právě tak jak to je? Zkrátka a dobře prostě tím, že SVĚT JE KULATÝ.
Vladimír Bartošek se narodil 31. 3. 1945 v Hranicích na Moravě. Po základní škole se vyučil automechanikem v Přerově.
V letech 1964-68 SPŠS Vsetín. Po maturitě následovala základní vojenská služba. Po návratu z vojny (srpen 1970) nastoupil v Tesle Rožnov do výroby černobílých obrazovek nejprve do dělnické profese, po roce zařazen do profese technické. Postupně přechod do výroby barevných obrazovek. Tam setrval až do ukončení výroby roku 2006.
Malování se věnoval od dětství, vážněji na základní škole. Malovat v přírodě začal na druhém stupni základní školy, převažovaly motivy krajiny, zátiší, květiny. Figurální kresbě (ale jen karikaturní) se začal věnovat na průmyslové škole, pokračoval na vojně.
Krátce po příchodu do Rožnova navázal kontakt se členy výtvarné skupiny. Malířským vzorem jsou mu hlavně impresionisté. Z našich malířů je to například Antonín Slavíček.
Vladimír Bartošek zpočátku maloval temperou, pak olejem. Postupem času si oblíbil pastel a akvarel. Maluje hlavně krajiny, uličky a zajímavé budovy. Také zátiší s květinami. Všude s sebou nosí blok a dělá si skici, ty pak doma zpracovává. Jeho obrázky se nacházejí v mnoha místech republiky, také v cizině, například v Japonsku, Kanadě, Německu, Austrálii.
Text a foto © Richard Sobotka
Kresby © Vladimír Bartošek