Otec Solařík Karel sn. (1921-1960), a syn Solařík Karel jr. (1915-2007) se podíleli v Rožnově na tvorbě porcelánu, tematicky malovaného na regionální motivy. Bylo to v období největšího rozkvětu klimatických lázní, kdy městečko Rožnov v sezónu mnohdy navštěvovalo více letních hostů, než mělo město obyvatel. Nejmladší syn Emil se v mládí určitě musel v Solaříkově dílně na tvorbě malovaného porcelánu také podílet. Zatím co o šest let staršího bratra Karla jr. zlákala na plný úvazek výtvarná práce, mladší Emil se věnoval spíš plastice a mozaice.
Solařík Karel sn. Solařík Karel jr. Solařík Emil
Rod Solaříků se dostal na Moravu z italské Lombardie, kde stavěli kostely. Jeden ze Solaříků se v závěru 19. století dostal na jižní Moravu, kde byl správcem cihelny. Tam se mu 3. března 1893 narodil syn Karel. Ten navštěvoval Odbornou keramickou školu v Bechyni, kde absolvoval obor malba.
Roku 1910 po zakončení odborné výuky přišel Karel Solařík na pozvání sourozenců Jaroňkových do Rožnova. V té době Jaroňkovi s pomocí malíře, grafika a keramika Ferdiše Duši otevírali dílnu na malovaný porcelán. Karel Solařík byl jedním z prvních jejich zaměstnanců.
V roce 1918 se Karel Solařík v oboru malby keramiky osamostatnil a v Palackého ulici otevřel vlastní malírnu porcelánu. Zpočátku měl svou dílničku v domě Bajerových u Struhy a svou produkci vystavoval v okně, později si na protější straně téže ulice postavil vlastní dům čp. 562, který tam stojí podnes, produkci malírny nabízel ve svém obchodě.
Časem zakoupil elektrickou vypalovací pec a úspěšně experimentoval se světelným tónováním barev. Maloval vázy, kávové a čajové soupravy, dózy, závěsné dekorativní talíře, popelníky a jiné dekorativní zboží, které šlo v tehdejším lázeňském Rožnově dobře na odbyt. Maloval také na dřevo, vypaloval do něj obrazy a zhotovoval gobelíny.
Když mu byla po roce 1948 dílna zabavena, zhotovoval z umělé rohoviny drobné upomínkové předměty s krajovou tématikou.
Karel Solařík sn. zemřel 2. května 1960 v Rožnově pod Radhoštěm ve věku 67 let.
Jeho dva synové Karel Solařík jr. (1915–2007) a Emil Solařík (1921–1970) byli rovněž výtvarnými umělci.
Solaříkův dům čp. 562 v Palackého ulici a Palackého ulice – vlevo Solaříkův dům, vpravo přes ulici stával Bajerův dům, kde byla první Solaříkova dílna malovaného porcelánu.
Karel Solařík jr. (27. 2. 1915 – 29. 3. 2007), akademický malíř a grafik se narodil ve Valašském Meziříčí – Krhové. V Rožnovské dílně svého otce Karla Solaříka sn. se vyučil malbě keramiky. Navštěvoval pak soukromou školu ak. mal. Františka Hoplíčka a roku 1936 nastoupil na pražskou AMU. Kvůli válečnému přerušení výuky ukončil Akademii až v roce 1946. Podnikl řadu studijních cest do Francie, Itálie, Španělska, Anglie a Rakouska. Často navštěvoval také Švýcarsko, kde uspořádal nejobsáhlejší výstavu svých obrazů. Od roku 1945 žil a tvořil v Praze. Jeho vztah k Valašsku a zejména k Rožnovu byl po celý život velmi vřelý. Své obrazy vystavoval doma i v cizině, nacházejí se v mnoha galeriích i soukromých sbírkách. Nezapomněl ani na malovaný porcelán z rožnovské dílny svého otce a vyvinul několik nových technik malování keramiky. Napsal knihy Malírny porcelánu a Technologie malby porcelánu, ty však zůstaly jen v rukopisné podobě. Karel Solařík sn. zemřel v Praze ve věku 92 let – v roce 2022 uplynulo 15 let od jeho smrti.
Emil Solařík, akademický sochař a grafik, se narodil 27. 10. 1921 v Rožnově pod Radhoštěm a zemřel 24. 8. 1970 v Ústí nad Labem. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Rožnově pod Radhoštěm studoval na učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí, pak pracoval v Olomouci jako laborant ve fotozávodě a soukromě začal studovat sochařství. Za druhé světové války musel studia přerušit kvůli totálnímu nasazení. Umělecké vzdělání pak dokončil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1949 působil v Ústí nad Labem.
Věnoval se zejména portrétní tvorbě, keramice a také mozaice. Tvořil také v grafice, v kresbě a karikatuře. Kolektivně i samostatně vystavoval spolu se severočeskými výtvarníky v Ústí nad Labem, v Praze a v Teplicích. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách městského muzea v Ústí nad Labem. V důsledku nemoci z totálního nasazení během druhé světové války zemřel předčasně v Ústí nad Labem ve věku pouhých 49 let.
V historii Rožnova pod Radhoštěm podnes zůstala na uměleckou tvorbu třech Solaříků výrazná stopa i v podobě kreseb starého, mnohdy ještě dřevěného Rožnova.
Solařík Karel sn. autoportrét. Vpravo manželka Karla Solaříka sn.
Bajerův statek. Na pozadí dům Solaříků. Struha a vpravo Bajerův statek.
Chalupy v Tylovicích.
Chalupa v Tylovicích. Šilarova cukrárna vlevo na rohu náměstí.
Pivovarská ulice. Vpravo Pešatův dům po přechodu válečné fronty v květnu roku 1945.
Mostek přes Struhu k lékárně U Matky Boží.
Kresby Solařík Karel sn. z období let 1935 – 1945, archiv Richard Sobotka.
Text a reprofoto © Richard Sobotka