Zvonice a zvoničky zpravidla doplňují intravilán odlehlé části obce, lze je také objevit na zcela neočekávaných místech i vysoko v horách v blízkosti pasekářských usedlostí nebo na samotách. Stavěny povětšinou ze dřeva byly také v osadách a malých obcích, kde nebyl kostel nebo bylo odtamtud do kostela daleko. Většinou se jedná o velmi staré objekty, které předkové stavěli, aby měly jejich prosby blíž k Bohu a když se po čase obec pro stavbu svého kostela rozhodla, byla zchátralá zvonička odstraněna, nebo ji některý z obyvatel z nostalgie přemístil do hor poblíž své samoty. Kromě náboženských úkonů oznamovala zvonička klinkáním také odchod některého ze starousedlíků na věčnost, ale vyzvánělo se na ni také v čase požáru nebo ohrožení.
Je obtížné rozhodnout, která z nich je půvabnější.
Pojďme nahlédnout na některé zvoničky, které dotvářejí malebnou krajinu Beskyd.
Kopie dřevěné zvoničky z Dolní Bečvy. Dřevěnými zvoničkami se chlubí Valašské muzeum v přírodě, Národní muzeum, založené roku 1925 iniciativou sourozenců Bohumíra, Aloise a Julie Jaroňkových. V areálu Dřevěného městečka se nedaleko kostelíku z Větřkovic nachází kopie dřevěné zvoničky z Dolní Bečvy. Podnes se na její zvon při různých příležitostech vyzvání.
Zvonička z Horní Lidče se v Dřevěném městečku Valašského muzea v přírodě nachází u Komorního amfiteátru na malé loučce obklopené vzrostlými stromy.
(
Zvonička z Vrbětic je zajímavě koncipovaná. Nachází se ve Valašské dědině Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nad chalupou z Prlova.
Zvonička z Lužné je situovaná v areálu Valašské dědiny poblíž stániska Rákošové, patří k nejmalebnějším.
Zvonička pro Texas. Ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm je v horní části areálu Valašské dědiny zvonička, která byla postavena pro krajanské dny v Texasu v USA v roce 1995, kam byla převezena do USA, kde tvoří základ budoucího skanzenu v La Grange. Zvonička v Texasu má zvon zavěšený v rozsoše, kdežto její dvojče zvonička ve Valašském muzeu dědině má zvon zavěšený na vodorovném trámu.
Zvonička na Santově na Santově tvoří spolu s křížem a kapličkou malebné uskupení všech prvků drobné lidové architektury. Santov je malá osada ve Vsetínských vrších (641 m n. m.). Přístupná je po strmé příjezdové cestě z Malé Bystřice, nebo po zeleně značené turistické značce z Valašské Bystřičce v místě Na Hajduškách. Santov je znám z lidové písně: „Na Santově kopec, roste tam jalovec…“
Kříž, kaplička a zvonička jsou umístěny asi 100 m od turistického rozcestníku. Železný kříž je zapuštěný do kamenného podstavce, ve spodní části je uveden letopočet 1882. Kaplička je postavena v bezprostřední blízkosti kříže. Je dřevěná, zdobená řezbou, zasklená, uvnitř je obrázek P. Marie s děťátkem v náručí.
Dřevěná zvonička se nachází za křížem. Je to kopie původní stavby, zaniklé po 2. světové válce. V horní části dřevěné zvoničky je zavěšen zvon. Letopočet uveden není.
Vše doplňují vzrostlé lípy. Soubor stromů a staveb vytváří uzavřený a výrazný celek.
Do areálu Santova patří také památník padlých partyzánů. Je umístěn nedaleko turistického rozcestníku. Na černé mramorové desce je text: „Zde na Santově padli v boji s fašisty dne 12. 11. 1944 radisté 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky: Alexandra Timochovová, Vladimír Kolomackij.“)
Ze Santova je pěkný výhled na masiv Radhoště.
Zvonička ve Vidči se nachází v blízkosti kostela. Obec Vidče patří k nejstarším v Rožnovské kotlině. První záznamy o ní pocházejí z roku 1310. Kostel z roku 1913, zasvěcený sv. Cyrilu a Metodějovi, postavený v novogotickém stylu, prohlášený roku 1995 za kulturní památku.
Nedaleko kostela je stará dřevěná zvonice. Její původní místo bylo ve středu obce za hospodou U Hanáčků, kolem byly vysazeny lípy, před zvoničkou stál velký dřevěný kříž.
Původ zvoničky je uváděn rokem 1775. Zvon byl údajně odlit v zuberské huti z rudy, která se těžila v obci Vidče a byla zpracována v zuberských Hamrech. V roce 1975 byla zvonička opravena a přemístěna na současné místo do východní části areálu kostela. V roce 1996 byla prohlášena za kulturní památku.
Zvonička v Tylovicích. Obec Tylovice je připomínána roku 1504. Nejstarší pečeť má ve znaku srdce z něhož ční bednářská palice, malé drátenické kleště a menší palice. Kolem se vine nápis: Pe: (pečeť) Dedini Tilowic.
Obec byla odedávna pokračováním Horní ulice města Rožnova pod Radhoštěm. Vždy bylo obtížné zjistit, kde se nachází hranice obou katastrů, která kdysi vedla poblíž podnes oblíbené zájezdní hospody Harcovna. Tylovické domky jsou roztroušeny po obou stranách říčky Hážovky. Selské grunty se nacházely převážně na levém břehu říčky Hážovky, jejich polnosti se táhly až k hranici s Velkou Bystřicí, kdežto na pravém břehu Hážovky se usazovali jen domkaři a menší rolníci.
Roku 1676 zde bylo 49 domů, ale roku 1900 už 103 domů a 702 obyvatel. Lidé se zabývali zemědělstvím, také však tkaním plátna na ručních stavech. Roku 1894 byla v Tylovicích vystavěna továrna na pletení punčoch, pracovalo v ní 50 dělnic a po chalupách na ručních strojích pletlo pro továrnu na 350 dělnic.
Poštovní, telegrafní úřad i lékařský obvod měla obec v nedalekém Rožnově. Právě tak i duchovní správu. Svůj kostel Tylovice neměly, jen dřevěnou zvoničku.
„Původní zvonička měla jinou podobu, byla nízká, dva kůly a malý zvonek pod stříškou,“ uvedl zvoník, někdejší zámečník a důchodce pan Zdeněk Slovák. „Někdy před válkou jsme ji už velmi chatrnou přestavěli. I zvon je z té doby. Původně zvonívala babka Marie Hlucháňova, potom Hermína Kováříkova. Když už nemohly, poslaly klíč od zvonice mně a od té chvíle zvoním já.“
Tylovická zvonička vyzvání jen o smutných příležitostech, když někdo v obci zemře a když ho pochovávají na nedalekém hřbitově.
Zvonička v Trojanovicích má své místo v Trojanovicích v Bystrém. Obec Trojanovice se nachází na severním úpatí památné hory Radhošť a bezprostředně sousedí s městem Frenštát pod Radhoštěm. V místní části Bystré se nachází socha P. Marie, datovaná letopočtem 1770. Kamenné zábradlí kolem sochy je datováno letopočtem 1841.
Opodál stojí dřevěná kaplička se zvoničkou, postavená v lidovém slohu, barevně zdobená. Zvonička je vyvýšena nad střechu kapličky. Vedle vstupních dveří jsou na skle oken namalované obrázky cyrilometodějské kaple na Radhošti a budovy Maměnka na Pustevnách. Kaplička je dřevěná, pěkně udržovaná. Letopočet uveden není.
Zvonička v sedle Pindula je dřevěná. Je roubená a nachází se cestou z Rožnova pod Radhoštěm do Frenštátu pod Radhoštěm v nejvyšším bodu stoupání sedlo Pindula (552 m n. m.). Už značně zchátralá byla v posledních letech renovována. Od zvonice je výhled přes lesy trojanovického katastru na vrchol Radhoště. Na protější straně cesty má své místo stylová dřevěná stavba – Zbojnická koliba. Modrá turistická značka vede severně na Černou horu, jižně na Velký Javorník.Sedlo Pindula tvoří významné rozvodí. Je také hranicí mezi Zlínským a Moravskoslezským krajem.
Zvonička Pustevny. V roce 1894 byly na Pustevnách postaveny podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče jídelna Libušín a ubytovna Maměnka. Areál byl doplněný také stavbou dřevěné zvoničky.
Dřevěnou zvoničku na Pustevnách zhotovili členové Pohorské jednoty Radhošť podle návrhu Dušana Jurkoviče. Původní zvonička vydržela jen do roku 1931. Současnou stavbu postavila téhož roku firma Kolář a Rudý z Moravské Ostravy pod vedením tesařského mistra Františka Nevrlého z Podolí. Šindel na střeše zvoničky opravoval v šedesátých letech Karel Marek z Nového Hrozenkova. Při tom objevil v prostoru mezi trámy pod dřevěným křížem záznam z 9. září 1931, pořízený strážmistrem Ondřejem Krylem z Prostřední Bečvy: „Občané, až budete číst tyto řádky, vzpomeňte si na nás, kteří jsme žili v nynější době. Žijeme nyní ve velmi nejisté době, kdy život lidský nestojí za mnoho a kdy nemáme nic dobrého k očekávání…“ Dále přeje potomkům užívat hory ku prospěchu zdraví a vypít na památku svých předků porci plzeňského, pokud na to budeme mít. Pisatel se raduje, že práce na dokončení zvoničky úspěšně pokračují. Zvonička měla hlásat turistům, jak krásně je v Beskydech, neprší-li.
Generální oprava už velmi zchátralé zvoničky na Pustevnách proběhla roku 1997, při tom bylo bedno stříšky barevně vyzdobeno. Historickou zvoničku na Pustevnách spravuje spolu s dřevěnými skvosty Libušínem a Maměnkou Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, Národní muzeum.
Zvonička Podťaté – Velké Karlovice se nachází na rozcestí Podťaté ve Velkých Karlovicích. Je součástí zděné kapličky. Nad střechou je v dřevěné vížce zvon. Ve štítě je nápis: „1963. Na oslavu příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu před 1100 lety“. Zvonička je označena jako „Kulturní památka, chráněná státem.“ Uvnitř kapličky je oltář s vyobrazením sv. Cyrila a Metoděje.
Zvonice Velké Karlovice – Jezerné se nachází cestou z Velkých Karlovic směrem na Soláň. Po pravé straně je ve svahu kaplička se zvoničkou. Kaplička je zasvěcena Nejsvětější Trojici a chráněna je jako památka.
Zvonice v Oznici u Valašského Meziříčí. První písemné zprávy o Oznici pocházejí z roku 1376. Obydlená byla Oznice ještě roku 1463, pak od roku 1503 do poloviny 17. století je uváděna jako ves pustá. Jako obydlená je opět uváděna roku 1667. V současnosti zde žije 358 obyvatel.
K pamětihodnostem v obci patří dřevěná zvonice se dvěma zvony, z nichž jeden pochází z roku 1737. Také kamenný kříž, boží muka se soškou P. Marie, pomník císaře Františka Josefa I., pomník T. G. Masaryka a pomník partyzánů.
K zvonici uvedl nejstarší občan Oznice pan Dobeš Stanislav (85 let) z čp. 71: „Zvonice byla roku 1928 přemístěna od čísla popisného 15, které vyhořelo, k číslu popisnému 33. Obnovena byla roku 1996 v tom samém stylu, jako byla původní, jen je postavena na betonovém základu.
Jsou tam dva zvony. Jeden za války sebrali Němci. Po válce místní lidé hned koupili ten druhý menší. A místní zvoník ve sběrně zvonů zrekvírovaný zvon našel. Tak ho přivezl zpátky. A jsou od té doby zvony dva. Dříve se zvonívalo poledne. Teď už nikdo nezvoní, nemá kdo. Až soused se naučil zvonit a když někdo umře, tak jde zvonit. Ale poledne, jak se dřív zvonívalo, už ne.“
Oznická zvonice stojí na návrší s pěknými výhledy na okolní hory.
Zvonice u Trčků pod Soláněm. Zvonička pochází z let 1945-1946. Postavil ji Julin (Julius) Trčka vlastním nákladem na svém pozemku za vydatné pomoci sousedů. Zvon je dar od přítele z Ostravy za výpomoc při opravě chalupy.
Pan Julin Trčka pravidelně zvoníval poledne, před nedělí a svátkem, také klekání. Zvon sloužil i jako umíráček při úmrtí některého ze sousedů.
Je to jediná zvonička v obci. Je celá dřevěná, má jednoduchou stavbu, je v ní zavěšen zvon. Umístěna je na pěkném a zdaleka viditelném místě. Hlas zvonu je dobře slyšitelný v širokém okolí.
Zvonice Kyčery – Valašská Bystřice. Zvonice je postavena na hřebenu Kyčer, dostupných po modře značené turistické cestě od Hážovských dílů ve Vsetínských vrších. Ze stálých obyvatel osady v nadmořské výšce 500-600 m nad mořem už nikdo nebydlí, osadu ovládli chalupáři. K historii zvoničky uvedl pan Jiří Sattek z Ostravy, který čas invalidního důchodu většinu tráví právě v chalupě na Kyčerách.
„Zvonička vznikla na popud pana doktora Trenze, který má kousek níž chalupu, je to lékař, plícař, soukromník z Valašského Meziříčí. Tak jsme se všichni, co tady máme chalupy, dohodli, složili jsme se a postavili jsme zvonici. Uvnitř je zakládací listina. MUDr. Zdeněk Trenz vyřídil papírování na úřadě, pomoc slíbili z místních lesů. Hlavní stavitel byl pan Kopčan, také z Valašské Bystřice, ale pracovník Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, k němu jsme veškerý materiál nanosili a navozili, tam u sebe zvonici složil, pak se vše rozložilo a postavili jsme zvonici tady.“
Dveře zvonice jsou uzamčeny masivním zámkem. Uvnitř je ve středu sloup, který se zvedá nad střechu, je na něm zavěšen zvonek, pořídil ho MUDr. Zdeněk Trenz. Bedno stříšky nad zvonkem má nápis: „Vítajte na Kyčerách 1997 L. P.„. Na sloupu je uvnitř pamětní tabule. Na palandě jsou v zásobě rezervní šindele na střechu. Dále je uvnitř stolek, na stěně mapa sousedů, kteří se o zvoničku zasloužili.
„Zvoníme my, buď já, nebo manželka, vždycky poledne. A když je tady pan Žalman, to je chalupář, už má 82 let, on si rád zazvoní, takže zvoní i večer.
Tady na té mapě jsou chalupáři, kteří na Kyčerách bydlí a přispěli na stavbu zvoničky. Stojí tam napsáno: „První zvonění 30. 5. 1998„.
Dokonce i svatba u zvonice byla. Právě MUDr. Zdeněk Trenz ženil syna, vše domluvil na obecním úřadě a svatba se uskutečnila u zvonice na Kyčerách.
Proč ne? Zvonice je pěkná a hlas má zvonek lahodný.
Zvonice Hážovice na Lipové. Hážovice byla původně samostatná obec, dnes místní část Rožnova pod Radhoštěm. Nedaleko bývalé restaurace Na Lipové je v pěkném zátiší za říčkou Hážovkou litinový kříž na kamenném podstavci s datací vytesanou do kamenného podstavce: „Postaven 1864. Obnoven 1945.“ V blízkosti kříže jsou vzrostlé lípy. Právě tam se nachází také zvonička se zavěšeným zvonem.
Zvonice a kříž Staré Zubří. Prastará osada Staré Zubří je uváděna již roku 1272 a patří k nejstarším osadám v Rožnovské brázdě. V současnosti je místní částí města Zubří. V ulici pojmenované „U zvonice“ stojí velký dřevěný kříž. Po jedné straně kříže je mohutná lípa a v její blízkosti je postavena dřevěná zvonička. Ve zvoničce je zvon, řetízek od něho vede do místnosti pod zvoničkou. Letopočet na kříži ani na zvoničce není uveden. K objektům uvedl starozuberský starousedlík pan Josef Cibulec: „Kříž i zvonička byly postaveny za první republiky. Nevím, jestli ten kříž tady už tou dobou byl nebo ne, ale zvonice původně stála asi 200 metrů směrem k severu. Zvonilo se na ni, když někdo umřel. Pak tu zvoničku přestěhovali sem kousek níž. To jsem byl klučisko, mohl jsem mít tak 8 – 10 roků. Tady se říká Na potoku, protéká tady Starozuberský potok. Když byla zvonička uhnitá, tak jsem ji jako tesař opravoval, ale to už je hodně roků.“ Kříž i zvonička jsou pěkné a v dobrém stavu, jejich okolí je udržované.
Text a foto © Richard Sobotka