Roku 1892 přišel vídeňský podnikatel Leo Brill se záměrem postavit textilní továrnu v Rožnově.
Leo Brill, původně Leon, až později se začal psát jako Leo, se narodil roku 1860 v Žuravnu v Haliči. Rodina se později přestěhovala do Vídně. Tam se Leo Brill začal věnovat výrobě pleteného zboží.
Po roce 1880 se sešli ve Vídni tři podnikaví muži: průbojný Leo Brill, agilní Sigmund Schreiber a nejstarší z nich, muž s vloženým kapitálem – tichý společník, Samuel Oehler. Všichni s jistými zkušenostmi z pletařského průmyslu a také z podnikání.
Zájezdní hostinec Harcovna v Tylovicích a někdejší Reiserova pletárna v Tylovicích, dnes Mateřká školka.
Firma Leo Brill měla v roce 1896 ve Vídni na Marc Aurelstrasse číslo 6 velkou pletárnu. V roce 1904 v ní pracovalo na 550 pletacích strojích na 600 dělníků.
V té době byl pletařský průmysl v podstatě pracná manuální výroba. Ruční pletařské stavy po chalupách rachotily od rána do večera, výdělek dělníka postačil sotva na obživu. Až v závěru 19. století začal být používán ruční kruhový pletací stroj. Na počátku 20. století už byly v textilním průmyslu používány moderní pletací stroje.
Ruční pletací stroje z konce 19. století.
I když měli vídeňští podnikatelé textilní fabriku ve Vídni, rozhodli se zřídit pobočný závod ve Vodňanech. Jenže tamní úrodný kraj nelákal hrbit se za malý výdělek při tkaní textilu.
V té době už byl Rožnov vyhlášené lázeňské městečko, vídeňští podnikatelé jej v letní sezóně rádi navštěvovali. Leo Brillovi neuniklo, že téměř v každé chalupě haraší od rána do večera tkalcovský stav, někde i dva. Lidé se nad nimi hrbili od rána do noci, mladí, staří, kolikrát i děti, a přesto bída pořád lezla do chalup dveřmi, okny a kdejakou spárou. Kamenitá pole dávala úrodu akorát tak na obživu. Zaplatit jim za práci ve fabrice trošku víc, než si vydělali za tkalcovským stavem, nebude mít nová textilní továrna o pracovní sílu nouzi.
Někdy roku 1892 se vídeňští podnikatelé dohodli v Tylovicích v zájezdním hostinci na Harcovně na zřízení textilky v Rožnově.
Začali s podnikáním v tehdy samostatné obci Tylovice, která byla vlastně pokračováním Horní ulice města Rožnova. Podnikat v lázeňském Rožnově bylo obtížnější, na úřadě neviděli rádi zavádět fabriku v lázeňském městě. Tak se v roce 1892 Brillova mechanická pletárnou tísnila v Tylovicích v chalupě číslo popisné 5 Na kopci. Pletly se tam na ručních strojcích rukavice. Další strojky byly rozpůjčovány domácím dělníkům z okolí.
Továrník Leo Brill a ředitel rožnovské továrny Wilhelm Fink, snímek vpravo vedení rožnovské továrny – vpředu uprostřed Leo Brill a jeho žena Sofie, nad ní ředitel rožnovské továrny Wilhelm Fink.
Leo Brill však brzy nastěhoval pletárnu do Rožnova do domu číslo popisné 204 v tehdejší Frenštátské (nyní Palackého) ulici. Solidní, pěkný a prostorný dům byl postavený roku 1856 tehdejším rožnovským ranhojičem Josefem Stefanem. Po jeho smrti v roce 1894 připadl dům sirotkům. Tehdy byl v domě umístěn telegrafní úřad. Leo Brill pronajal v budově provozní místnosti a dne 1. listopadu 1893 tam přestěhoval z Tylovic mechanickou pletárnu.
Okolnosti pro rozvoj pletařského podnikání v Rožnově byly v závěru 19. století příznivé. Především levná pracovní síla. Také půvab krajiny. Oblíbené lázeňské městečko každoročně navštěvovalo mnoho hostů nejen z Evropy, ale také odjinud ze světa.
Někdejší úřednický dům, dnes restaurace Brasserie. Snímek vpravo Brillova továrna, po druhé světové válce MOP a později Loana.
V roce 1894 zvažoval Leon Brill umístit výrobu do někdejší Reiserovy budovy číslo popisné 293 pod Skalkou, do původně Fichtnerovy vily, kde měla od roku 1888 sídlo pobočka Reiserovy pletárny. Zmíněný dům stál tehdy už za městem, takže nebylo nutné dokazovat, že provoz nebude působit velký hluk, aby nerušil obyvatele města ani lázeňské hosty. Leo Brill nechal zpracovat plán adaptace budovy, ale po neshodě s Reiserovou firmou nakonec od úmyslu ustoupil. Možná i proto, že už měl vyhlédnutou parcelu pro stavbu zcela nové továrny. V dnešní Bezručově ulici koupil od Anny Molitorové dům číslo popisné 208. Na jeho místě začal budovat velkou pletárnu. Nakoupil americké pletací stroje a roku 1899 zahájil výrobu.
Dílna rožnovské pletárny, vybavená moderními pletacími stroji, po roce 2000. 
V té době došlo k závažné změně ve složení majitelů firmy. Sigmund Schreiber odstoupil. Zůstali jen dva společníci, Leo Brill a Samuel Oehler. Shodli se na tom, že firma nadále ponese název Leo Brill & Co. Mechanische Strickerei und Wirkwartenfabrik Rožnau, Mähren (Leo Bril a spol. mechanická pletárna a stávková továrna v Rožnově pod Radhoštěm, Morava).
Sídlo vedení firmy nadále zůstalo ve Vídni. I to se mělo změnit, ale k přenesení direktoriátu firmy do Rožnova už v důsledku nepříznivých politických a společenských poměrů nedošlo. Roku 1939 propadla továrna arizaci, během druhé světové války zahnuli majitelé továrny v koncentračních táborech, po válce přešel celý majetek do vlastnictví státu.
V současnosti se 130 let starý příběh rožnovské textilky odvíjí už jinými cestami.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka