Kalendář se bez zbytečné lítosti zbavil listu se skomírajícím létem. Bytový barometr nasál na barevný displej zářivé sluníčko. A skutečně, mraky, které se dopoledne zbůhdarma povalovaly na obloze, konečně odtáhly bůhví kam. Ulice se hned projasnila kratšími sukénkami a větším počtem děr na vyšisovaných džínách.
„Půjdu si zaplavat,“ oznámil Ferko.
„Co ti brání?“ poškubla Adéla rameny, takže modrou linku nechtěně protáhla od očního víčka až k uchu. „Jestli už třeba nebude na koupání kapku chladno,“ dodala prognózu a přitom usilovně gumovala nepatřičnou linku a sakrovala.
Až tak chladno zase nebylo. Digitální teploměr na venkovní stěně městských veřejných záchodků skočil po chvilce váhání na dvacítku. Ovšem záleží na teplotě vody. No co, namísto titěrných plaveček pro dovolenou v Africe použije Ferko plavky s delšími nohavicemi pro tuzemské klima.
„Ses zbláznil?“ reagoval šéf koupaliště Daniš Pavlásek. „Předevčírem časně zrána to tady bylo málem na brusle. Dnes prostě vypouštím. Konec sezóny.“ Típl cigaretu dohořelou až k ochrannému filtru, hned si zapálil další. „Máš nějak posunutý kalendář,“ křikl na pochtívačnou žábu, která se ještě naposledy mínila navléknout do miniaturních plaveček. „Už máme po sezóně, paninko, leda byste si chtěla zaplavat v kožíšku.“
On vodník Daniš Pavlásek s tím plavacím kožíškem nebyl zase až tak úplně blbej.
„Když mu nejsou dobré moje peníze za vstupné a za trochu namočení v bazénu, půjdu si zaplavat do řeky Čířiny,“ oznámil Ferko ženě Adéle, která si právě začala zkrášlovat vedlejší oko.
„Jak chceš,“ škubla rameny a protáhla modrou linku od víčka vedlejšího oka až k pravému uchu. Zaklela hromsky a začala přebytečnou linku gumovat školní pryží. „Esli už voda nebude kapánek chladná,“ mínila. „Třeba si vezmi můj svetránek.“
To v časech energetické krize zase nebyl až tak špatný nápad, jenže Adélčin svetránek měl výstřih až do pasu, takže niterné tělesné teplo prchalo z těla jako zdivočelý pes. Ani Ferko nebyl jen tak nějaký trouba, na Adélčin svetránek natáhl svůj svetr modré barvy se světlými cákanci, které ani zaboha nešly vyprat, pak pro jistotu ještě pořádné svetřisko, které si pořídil pro případ, že by se o některém létu rozhodl trávit dovolenou za severním polárním kruhem.
Po nedávných deštích byla hladina řeky částečně vzdutá, to ale nebylo na závadu, s tím si trochu lepší plavec poradí. Horší bylo, že oteplovací soustava svetrů, zvláště supersvetru do mínus šedesáti v polárních končinách nabobtnala a neumožnila jakýkoliv plavecký manévr, dokonce ani s potápěním. Řeka Čířina, dosahující druhého povodňového stupně, bez velkých cavyků lapla bezmocného Ferka a unášela ho kdo ví kam jako s kradeným.
Vylovili Ferka až v Hamburku nějaký moment ještě před tím, než ho řeka Labe stačila vyplivnout do Severního moře.
„Jste se snad zbláznil, člověče,“ hulákal kapitán zámořské lodi na celou palubu. „Koupací sezóna skončila minulý týden v pátek o čtrnácté hodině.“
Něco na tom být muselo.
Praktická žena Adéla, komplet vymóděná v kožíšku, který jí Ferko koupil k blížícím se Vánocům, a v botách až po kolena, vyrazila na místní korzo vítat babí léto.
Text a ilustrace © Richard Sobotka