Kravař neodmyslitelně patřil k většímu hospodářství. Nešlo o romantický obrázek kraviček na pastvě a lenošícího pasáčka, život kravařů byl plný útrap. Většinou chodili bos, před deštěm se chránili jutovými pytli. Po návratu z pastvy museli obstarat dobytek, pomáhat v kuchyni, nosit vodu, štípat dříví, opatrovat děti a co se právě namanulo. Také pomáhali hospodáři při práci v lese a na poli.
Byly i radostné chvíle, třeba s muzikou na okarínu, fujarku, či harmoniku. Oblíbené bylo házení kamenů, nebo střílení pomocí dutých klíčů. S použitím koženého řemenu dokázali kravaři vyšplhat i na nejvyšší smrk nebo jedli. Také se učili kouřit, peníze na tabák a cigarety obvykle ukradli rodičům nebo hospodářům, v nouzi vyráběli kuřivo ze suchých bylin a listí.
Za večerního chladu zapalovali u kmene hustě zavětveného stromu ohníček a když časem strom vyhořel a musel být setnutý, kravaři nebyli trestáni.
Také si dokázali připravit jídlo. V rendlíku nebo v kastrolu smažili na ohni vajíčka s domácí uzenou klobásou, špekem nebo masem, s pažitkou a solí. Jindy vajíčko obalili jílem nebo hlínou a vložili do horkého popela, jakmile začal obal pukat, bylo vajíčko upečené. Také opékali holubinky a jiné hřiby, které ochutili solí, i krájené brambory a placky, podmáslí, smetanu nebo kyšku na zapíjení si přinesli z domu. V potocích nachytané pstruhy po vyčištění osolili, napíchli na drát a v mírném plamenu opékali. K pochoutkám patřily pečené vrány, jejich mláďata kravaři v květnu a v červnu vybírali z hnízd na vysokých stromech, opékali a smažili je s vajíčky na rendlíku.
Starší lidé rádi vzpomínali na dobu, kdy se při vyhánění dobytka na pastvu ozývalo břanění zvonců a rachocení křapáčků, znělo šveholení píšťal i okarín, pokřik kravařů a práskání bičů, kdy se probouzel den plný barev a rozmanitých zvuků.
Krávy na pastvě.