Mít vodu na kohoutek v každém bytě, třeba i ve dvacátém podlaží, dnes patří k základnímu sociálnímu komfortu. Vaříme z ní, pereme v ní a splachujeme ji naprosto samozřejmě. Čím víc vody spotřebujeme, tím víc za ni zaplatíme (vodné a stočné), tím větší mají společnosti zajišťující vodu zisky. A aby jim zisky nepoklesly, dělají vše pro to, aby bylo vody vždy dostatek.
Jak to měli s vodou Rožnované v minulosti?
Počátkem 19. století se začínaly v dřevěném městečku slibně rozvíjet klimatické lázně. Panský úředník a správce panských statků Josef Drobník, podle některých nepříjemný člověk, podle jiných dobrý hospodář, založil roku 1820 léčebný ústav, z městské Hájnice učinil park, postavil tam pavilonek a pec na ohřívání žinčice.
Pozůstatek někdejší obecní studny před Štefankou.
Právě kvůli rozrůstajícímu se lázeňskému ruchu se radní rozhodli zřídit veřejnosti přístupnou obecní studnu. Dne 26. května 1869 byla voda hledána na náměstí vrtáním a zarážením železné pumpy. Země byla proražena na 4 sáhy, což představuje hloubku přes 7 m. Voda se sice o tři dny později skutečně objevila, ale bylo jí málo, takže bylo od dalších prací, které obec přišly na 120 zlatých, kromě nádenické práce, upuštěno.
Teprve roku 1879 byla studna zřízena na počátku městského parku, podnes jsou její pozůstatky zakryty v nově upraveném chodníku před Štefankou.
„Když jsem byl malý ogar, chodilo se pro vodu ke Štefance,“ vzpomíná starousedlík pan Svatopluk Bajer. „Tam byla jediná obecní studna ve městě, měla pákovou pumpu. Ani Štefanka, kam jsem chodil do školy, neměla ještě vodovod, o přestávce jsme chodili pro vodu také do té studny.“ V současnosti je zmíněná studna skrytá pod rozšířeným chodníkem.
O zřízení vodovodu bylo jednáno už roku 1886, ale jeho stavba byla zahájena až roku 1929 a městský vodovod uveden do provozu následujícího roku 1930, jeho pořízení přišlo obec na 1 953 855 Kč. Současně byly pořízeny před léčebním domem v parku vodotrysky.
„Ještě před zřízením vodovodu jsme brali vodu ze struhy,“ vzpomínal starousedlík pan Václav Jakšík. „Akorát se doporučovalo brát vodu na vaření brzy ráno, pokud byla čistá. Během dne se totiž ve struze máchalo prádlo a také se do ní ledaco pouštělo.“
„Ve struze byla voda čistá,“ vzpomíná pan S. Bajer. „I když jsme pak měli zavedený vodovod, dobytek se napájel pořád ve struze, která tekla kousek od našeho hospodářství. Do struhy chodila také domácí zvířata, husy a kačeny, koupali jsme se v ní, ryby tam byly.“
Pitná voda byla svého času na každém nádraží i na veřejných prostranstvích. I to je historie. Dnes je snazší koupit si v supermarketu „džusik“ nebo minerálku než otočit vodovodním kohoutkem. Historií je také rožnovská struha, i obecní studna před Štefankou. Voda dostupná veřejnosti však zůstala, kohoutek s pitnou vodou je na náměstí, další na tržnici. Fungujícími vodovody jsou vybaveny také dva rožnovské hřbitovy.