Josef Tvarůžek (1878–1959), rožnovský kronikář napsal roku 1954 pojednání o rožnovském hradu.
Po celé 19. století a počátkem 20. století bylo hradisko velmi četně navštěvováno léčebnými hosty a turisty různých národností a věku. Jako každý starý hrad i trosky jsou zahaleny tajemnými bájemi a událostmi, tak také naše Hradisko má svůj báječný nimbus o původu, založení a životě, kteréž se udržely až do naší doby. Je to milostný románek jakéhosi rytíře Kuny a sester Berty a Juty kouzelnice, který se udál před mnoha sty let na zámku v Rožnově.
O době stavby hradu kolují různé zprávy, většinou je stavba připisována olomouckému biskupu Brunovi. Bohuslav z Krásna vydal již roku 1310 list zuberskému fojtu Pertoldovi, aby činži v Zubří vybranou na hrad Rožnov donášel.
Kdo si pozorně všimne zřícenin hradu a pozůstalého zdiva, musí usouditi, že hrad Rožnovec, jak byl původně nazýván, byl sice poměrně stavba malá, ale neobyčejně pevná a téměř nedobytná.
Posléze hrad Rožnov od pánů ze Šelenberka koupil Jan z Perštýna, který držel Rožnov 14 let. Jan nechal hrad zpustnout, až se do něho nastěhovali lupiči. Načež byl hrad z nařízení císaře Ferdinanda I. pobořen. Doklady uvádějí, že se to dělo roku 1539.
Roku 1548 prodal Jan z Perštýna panství Rožnov Vilémovi z Žerotína a v majetku pánů z Žerotína se panství udrželo přes 260 let. Z hradu však zůstaly jen nepatrné trosky, ačkoliv se na hradě konávaly až do roku 1670 úřední posudky.
K rozebírání hradu došlo v polovině 18. století při budování rožnovského pivovaru a také v průběhu přístavby hospodářského dvora „Na Hradisku“.
Úplný zánik hradu pak souvisel s rozhodnutím obecního úřadu, který roku 1862 dal obyvatelům města svolení hrad rozebrat. Do současnosti se tak z kdysi pevného a nutného hradu zachovala pouze jedna brána a úlomkovité zbytky zdí, příkopy a valy.
Podnes je ruina hradu hojně navštěvovaná. Návštěvník najde zbytky hradeb, klenby zasypaných místností, tušené zbytky hradních paláců, hradní příkop. To vše vzbuzuje fantazii a vybavuje možné příběhy, které se tady mohly v dávné minulosti odehrávat. Stačí položit dlaň na některý kámen z poslední zachovalé brány a jako bychom ucítili van času z druhé poloviny 13. století.
Text a foto © Richard Sobotka