Ohlédnutí za Mgr. Jarmilou Maleňákovou, významnou osobností parlamentní i komunální politiky a města Rožnova pod Radhoštěm.
Mgr. Jarmila Maleňáková ve funkci místostarostky.
Připomeňme si Mgr. Jarmilu Maleňákovou rozhovorem, pořízeným roku 1994, kdy v Rožnově pod Radhoštěm nastoupila do funkce jako místostarostka.
Žena na radnici
Mgr. Jarmila Maleňáková pochází z Lešné u Val. Meziříčí. Vystudovala pedagogickou fakultu v Brně (čeština, ruština), rok učila v Ostravě, další rok na Horní Bečvě, pak 30 let v ZŠ Videčská v Rožnově p. R. V letech 1990-92 byla za OF poslankyní v ČNR, od r. 1994 působila ve funkci místostarostky v Rožnově p. Radh. Má tři děti a sedm vnoučat.
Jak jste se dostala do politiky?
„Když mne tehdejší OF navrhlo za kandidáta do ČNR, dlouho jsem se rozmýšlela. Nakonec, aniž bych tušila, co mne čeká, jsem nabídku přijala. Po prvních polistopadových svobodných volbách to byly dva roky takové idylické politiky, všichni nadšení, jednotní. Nedocházelo příliš ke střetům. Víc nám šlo o schválení nejdůležitějších zákonů pro fungování státu, zákon o obcích, o státní správě a samosprávě, o školství a obecní policii. Dnes víme, že ne všechny byly dobré. Spousta poslanců bylo tak jako já laiky, schvalovali jsme zákony ve svatém nadšení bez potřebných hlubších znalostí. Ale byly to zákony nutné. V současnosti pracuje v Parlamentu silný ústavněprávní výbor, většinou samí právníci, kteří připravují zákony mnohem dokonaleji.“
V r. 1994 jste v komunálních volbách obsadila v Rožnově pod Radhoštěm v absolutním pořadí osmou příčku. Tehdy jste prohlásila, že vás důvěra voličů překvapila. Proč?
„Publicita práce poslanců Parlamentu byla tehdy poměrně malá a pro množství úkolů (pracovala jsem v komisi pro mládež a sport, také jako místopředsedkyně výboru pro školství, vědu a kulturu) nezbývalo příliš času na setkávání s voliči. Lidé neznají složitosti a obtíže parlamentní práce, proto mnohdy považují takového člověka pro komunální politiku za nepotřebného. A stále u nás platí, že u každého člověka hledáme spíš zápory, než jeho klady. Proto mne tolik získaných hlasů udivilo. Jistě byly i od mnoha mých někdejších žáků, kteří se ke mně neustále hlásí a se kterými se ráda setkávám.“
Kdybyste měla porovnat práci v ČNR a současnou na radnici...
„Ta velká politika znamená střetávání s různými politickými problémy. Člověk musí dojít vnitřním bojem k rozhodnutí, pro který zákon ruku zvednout a pro který ne. V Parlamentu se řeší spíš záležitosti státní. Oproti tomu je komunální politika pestřejší, zajímavější. Ale také zrádnější. Lidé, pokud se jim člověk znelíbí, jsou ochotni vyvinout obrovskou kampaň, proti které nemusí komunální politik obstát. Je to větší nápor na nervy. Ale nestěžuji si. Ta práce se mi nesmírně líbí, dokonce mnohem víc, než v Parlamentu.“
V SRN přijali zákon o třetinovém podílu žen na politice, Island má prezidentku, Norsko ministryni obrany, Turecko ministryni zahraničí … Je u nás dost žen v politice?
„Málo. Tehdy v ČNR nás bylo jen 26, ve druhém Parlamentu jich bylo ještě méně a ani teď není jejich podíl nijak vysoký. Myslím, že žena přináší do politiky zjemnění a jiný pohled na věc. Muži, pokud se dostanou do střetu, jsou tvrdí a nekompromisní, nechtějí diskutovat a problém často zúží na svůj vlastní. Kdežto žena je schopna komplexního pohledu. Skutečně by v politice mělo pracovat více žen.“
Mgr. Jarmila Maleňáková, předsedkyně Rady starších při VMP. 
Nemají podmínky, jsou jejich schopnosti podceňovány, bojí se … čím to je?
„Řekla bych, že se bojí. Je to náročná práce a zároveň velká odpovědnost. Pohodlnější je do politiky se nemíchat, nebýt terčem obdivu, ale ani nadávek. Na druhé straně je to dobrý pocit, že člověk může pracovat pro nápravu věcí veřejných. Je ovšem strašně důležité mít dobré rodinné zázemí. Pochopení. A odrostlé děti. Kdo se totiž zapojí do komunální politiky, nebo politiky vůbec, musí počítat s tím, že ráno odchází a neví, kdy se večer vrátí, že může odejet kdykoliv a kdekoliv – a to bez tolerance v rodině a bez její pomoci není možné.“
Jaký je váš názor na hnutí feministek?
„Mám-li to říct upřímně, jsou mi k smíchu. Ženská, normální ženská, muže potřebuje. Mám k tomu jedno takové rčení: Muži jsou živočišný druh, který je potřeba chránit – a jediný, kdo je může ochránit, jsme my, ženy. Jde o vzájemné pochopení. Už Jiří Wolker říkal, že každý muž má dvě lásky, kromě ženy svou práci a někdy i koníčka. Geneticky je dáno, že je žena pilířem rodiny. Mladá manželství se proto tak často rozcházejí, protože ta žena prostě nedovede unést tíhu odpovědnosti vůči rodině. Jestliže chce muž dělat nějakého koníčka, například zájmově sport, musí mu to umožnit. Pokud ne, neměla si ho brát. Tím se řídím po celý život. A vím, o čem mluvím, mám totiž muže někdejšího vrcholového sportovce.“
Nejedná se o určitou podřízenost ženy?
„Spíš o pochopení funkce ženy v rodině. Mladé ženy dnes řeknou, co z muže mají, když je celý den v práci, ale nepřipustí si, že přinese dost peněz na slušné živobytí. Také každá žena by si měla najít nějakou zálibu, ať je to četba, sport… cokoliv. Nesoustřeďovat se jen na toho jednoho tvora a myslet, že je jejím majetkem. Pokud chce rodina pěkně žít, musí v ní vládnout vzájemná tolerance, tak jako ve státě, v obci, všude.“
Máte nějaký cíl, kterého byste chtěla dosáhnout?
„Když jsme v té politice… ve zdraví se dožít konce volebního období. A pak se třeba znovu pokusit o přízeň voličů. Do té doby usilovat, aby Rožnov byl opravdu krásný. A osobně? Abych měla co nejméně nepřátel. A abych se často střetávala s přáteli u přátelského rozhovoru.“
Mgr. Jarmila Maleňáková se také úspěšně podílela na rozvoji družebních vztahů mezi polským městem Šrem a Rožnovem pod Radhoštěm a na rozvoji přátelství a spolupráce mezi Polskem a Českou republikou.
Mgr. Jarmila Maleňáková, učitelka, parlamentní i komunální politička, matka, babička, prababička, švagrová a teta zemřela v pátek 21. října 2022 ve věku 85 let.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka