Lucie (Světluška), panna a mučednice, žila podle legendy v Syrakusách na ostrově Sicílii. Když vyrostla v krásnou dívku, ucházel se o ni pohanský jinoch, matka mu slíbila dceru za manželku. Lucie však matce řekla: „Drahá matko, nemluv o ženichovi smrtelném, zasnoubila jsem se už dávno ženichu nesmrtelnému, Ježíši Kristu. Dej mi moje věno, abych je dala Kristu v osobách chudých a trpících.“ Matka řekla, že jí věno dá, ale podíl na majetku dostane až po její smrti. Na to Lucie: „Kdo dává Bohu jen to, co umíraje beztoho musí opustiti, ten z daru svého nemá zásluh. Chceš-li učiniti oběť Bohu milou, obětuj to ještě za živa.“
Matka Eutychia ji uposlechla, rozprodala klenoty i statky a výtěžek rozdala chudým. Podržela si jen to, co potřebovala na obživu.
Zklamaný nápadník když viděl, že sňatkem majetek nezíská, obžaloval ji, že je křesťankou.
Soudce Paschasius vyzval Lucii, aby obětovala bohům, ta odmítla: „Rozdala jsem svoje jmění chudým a obětovala je takto živému Bohu.“
Soudce jí pohrozil násilím: „Toho ducha Božího vypudím z tebe v domě neřesti.“ Na to Lucie: „Stane-li se mi násilí, neutrpí moje čistota úhony; ano, ještě nový věnec mi přibude.“
Pochopové nemohli Lucii odvést, neboť byla držena na místě neviditelnou mocí. I vrazil jí kat dýku do hrdla roku 304.
Církev zařadila její jméno mezi mučedníky a mučednice.
Svatá Lucie je ochránkyní před čarodějnicemi. Jejího svátku využívají hospodyně a děvečky, aby na Boží narození rozpoznaly, která z žen je čarodějnicí a měly se pak před ní na pozoru.
Aby se podařilo rozpoznat čarodějnici, musí hospodyně nebo děvečka už od Lucie až po Boží hod plést punčochu. Kromě toho zhotovit stoličku. O Božím narození usedne v kostele na jitřní mši na stoličku a dírou v punčoše uvidí čarodějnice na „ohřeblech“ a „ometloch“ jezdit kolem oltáře. A čarodějnice mezi ostatními lidmi pozná podle toho, že má každá na hlavě buď hrotek, nebo krajáč od mléka.
Která z žen na jitřní bohoslužbě je čarodějnicí pozná se i tak, že jde k oltáři pozpátku.
Rozpoznat čarodějnice pomůže také révek z třešně, utržený na Lucii.
Čarodějnici lze na Boží hod uvidět dírou ve vařečce, strouhané od Lucie. Nebo dírou po suku z desky z „kerchova“ z truhly mrtvého. Čarodějnici může spatřit i člověk narozený na bílou sobotu.
Za starých starých časů chodila 13. prosince bíle oděná Lucie po domech. V košíku měla vařechu, kterou tloukla po prstech špatné přadleny, kdežto ty dobré pochválila.
Je také uváděno, že se na Lucii nesmělo nic dělat, což Lucie při obchůzkách po chalupách pilně kontrolovala. Pokud některá přadlena přece její svátek nesvětila, bila ji Lucie vařečkou, rozházela jí niti nebo nadrhnuté peří.
Pokud jde o čarodějnice, obvykle se prozradí sama tím, že si na Boží hod přijde „půjčit ohně“, protože si zapomněla koupit „sireček“. Zkušený hospodář popadl provaz a „vydral“ ji z domu.
Na ochranu proti čarodějnicím se na Lucii natíraly dveře obydlí i dveře od chléva česnekem.
Lucie také předpovídala počasí pro celý příští rok. Hospodář namaloval na trám dvanáct kroužků a do každého z nich zaznamenal počasí každého dne až do Božího narození. Jaké bylo v který den počasí, takové pak odpovídalo v daném měsíci příštího roku.
Pranostika našich předků o tom, že Lucie noci upije, se dědí z generace na generaci. Avšak kolik z noci za nejkratšího dne v roce Lucie ve skutečnosti upije?
Slunce po završení nejdelšího dne při letní rovnodennosti 21. června se začíná s nástupem nového dne pozvolna opožďovat, a toto couvání ustane až v prvých dnech měsíce ledna následujícího roku.
Pokud jde o západ Slunce, po letní rovnodennosti se Slunce začne vracet k západnímu horizontu vždy o něco dřív až počátkem měsíce července, a toto couvání skončí až za zimního slunovratu v prosinci, kdy dojde k naplnění pořekadla, že jsou Na Vánoce dlouhé noce.
Lucie o svém svátku 13. prosince čas krátkého dne a dlouhé noci na několik dnů zakonzervuje. Východ Slunce se však i nadále opožďuje, a to až do prvých lednových dnů následujícího roku, kdežto západ Slunce začne ustupovat až několik dnů před Vánocemi. Následující nezadržitelné prodlužování dne, a zkracování noci, skončí až o letní rovnodennosti 21. června následujícího roku.
Luciino upití noci v pranostice „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“ je víceméně symbolické, spíš se jedná o naději, že krácení dne a prodlužování noci už co nevidět vezme za své.
Pranostika „Na Vánoce dlouhé noce“ odpovídá skutečnosti. Zvláště pokud denní oblohu zakryjí mračna, obtěžkaná sněhovou nadílkou, kterou mrazivý povichr s chutí rozsévá po zahradách, lukách, lesích a horách – pak i těch několik denních hodin spíš připomíná noc.
Pranostika „Na Nový rok o slepičí krok“ má hodnotu přibližně tří minut denního světla navíc. Pranostika „Na tři krále o krok dále“ má 6. ledna přibližnou hodnotu 45 minut. A pranostika „Na Hromnice o hodinu více“ 2. února odpovídá realitě, kdy celkový čas mezi východem a západem Slunce má hodnotu devíti a půl hodiny.
Jen co odpočítávání konce starého roku skončí, začne odpočítávání času roku nového, plného nadějí a očekávání.
Text a foto © Richard Sobotka
Kresba © Vladimír Bartošek