Mgr. Helena Uhrová vystudovala na PF v Ústí nad Labem češtinu a angličtinu. Časem ji život zavál do Beskyd a na Valašsko do „jazykově poněkud odlišné oblasti“, kde až do odchodu do důchodu učila malé Valášky spisovné češtině a angličtině. K tomu přibyla i práce korektorky místních tiskovin, takže o tom, jak hovořit a psát spisovně česky se mohou poučit i dospělí.
Jak se žije učitelce češtiny, angličtiny a korektorce tiskovin na Valašsku?
Celý svůj život jsem působila jako učitelka na základní škole. I když jsem se vždycky snažila co nejvíc žákům předat nejen ve vědomostech, ale i ve vztahu k mateřštině a kultuře vůbec, nepovažuji to za nic zcela výjimečného. Kantořinu jsem měla ráda a dodnes se mi mnozí žáci vybavují.
Na PF v Ústí n. L. jsem studovala češtinu a angličtinu. K těmto předmětům mě přivedli především vynikající kantoři a taky hlavně četba. Teprve při hlubším studiu a srovnávání zjistíme, v čem je čeština bohatší než třeba angličtina.
Po čtyřicetileté práci za katedrou jsem tři roky pomáhala se zvládnutím českého jazyka vietnamské dívence, která se přistěhovala do Rožnova k příbuzným. Mně to pomohlo překonat ukončení práce ve třídě. S dívkou jsem pracovala denně včetně víkendů i prázdnin, aby mohla pak úspěšně studovat nejen na gymnáziu, ale i na vysoké škole.
Krátce před ukončením kantořiny jsem se dostala ke korekturám rožnovských novin pod patronací kulturní agentury. A i když ve vydavatelství došlo ke změnám, u té červené tužky nad stránkami novin
jsem stále. Kromě toho se mi občas k opravě dostanou rukopisy místních autorů, které vydává město (Rožnovské malé tisky – tři knížky) nebo městská knihovna krásné Milé tisky.
Korektury těchto publikací vůbec neberu jako práci, ale jako velkou radost, potěšení být u zrodu nové knížečky, jež zas připomene Valašsko z pohledu pamětníků. Musím přiznat, že jsem se vůbec nesetkala s
nevraživostí autorů po mých škrtech, a to ani v případě použitých valašských výrazů. Ne vždy mi pomůže valašsko-český slovník, proto pak nastupují konzultace u rodilých obyvatel, neboť nikdy nechci zkomolit
valašské výrazy a spojení.
Moc ráda se po vydání knížky k ní vracím a prohlížím celkový její vzhled – práci zkušeného grafika.
A co k současné češtině? O způsobech vyjadřování našich představitelů je škoda slov. Ve sdělovacích prostředcích – rozhlas, televize – pracují studovaní novináři, kteří by měli mateřštinu ovládat na výbornou a být vzorem ostatním. Jen namátkou: nespisovné tvary, číslovky, nepřehledná souvětí, tzv. vycpávková slova ap.
A co popřát do nového roku 2023? Autorům spoustu dobrých námětů, trpělivosti, rychlé vydavatele a nadšené čtenáře. A samotné češtině pak její uživatele bez zbytečných komolenin a prohřešků vůči pravidlům jazyka.
A co očekávám sama? Pevné zdraví, klid, pohodu, mnoho radosti v rodině, skvělé přátele. Ale hlavně vyřešení hrozné války, nejen té za humny.
Můj pracovní život byl poklidný, i když jsem severní Čechy před lety vyměnila za Valašsko. Žáci i lidé jsou všude stejní. Rychle jsem si zvykla a na přestěhování v důchodu vůbec nepomyslela.
Jedním z Milých tisků vydaných rožnovskou knihovnou byly i dva svazky „Zelené roky„.
Došlo i na „mazácké“ stříhání metru, které si musela za asistence knihovnice
paní Marcely Slížkové odbýt i korektorka a kmotra Milého tisku Mgr. Helena Uhrová.
Doptával se a text fotografiemi doprovodil Richard Sobotka.
Text a foto © Richard Sobotka
Foto náhledu © archiv Helena Uhrová