Sotva se podzim nachýlí k zimě, zavoní čas odérem sice pořád ještě vzdálených, přece neúprosně blížících se Vánoc.
Největším problémem tohoto starodávného svátku není starost o pěkný stromek, zda smrk, borovici, jedli, či zvolit imitaci stromku z umělých materiálů, ani to jak stromek ozdobit a jak ho osvětlit. Ani starost s obstaráním vyhovujícího podstavce, aby stromek dobře držel, byl stabilní a umožnil živý stromek zalévat.
Dokonce není největší starostí ani příprava a pečení cukroví, i když každá hospodyně tvrdí opak. Moc dobře se ví: žena u plotny a zvláště u pečicí trouby musí dokonale ovládat několik fyzikálních zákonů a také řadu profesí. Žádnému totiž nechutná cukroví přeslazené ani přesolené a dokonce ani jen lehce připálené. Vánoční cukroví musí ladit nejen chuti, ale i oku, a samozřejmě také nátuře konzumenta. Prostě musí být pohledné, chutné a zároveň křehoučké, aby se na jazyku doslova rozplývalo.
Co tedy působí největší trampoty o Vánocích?
Dárečky, dárky, dary.
Jaksi je od přírody dáno, že o Vánocích nelze pod stromeček položit, byť lákavě zabalené do luxusního papíru – obyčejné nic. Oproti tomu je sice možné, ale jaksi nepatřičné pořídit veledar, který ani nelze zabalit, ani pod nazdobený vánoční stromek položit. Třeba chceme překvapit strýčka Ferdu zemědělce mlátičkou na obilí, takovou lze umístit jen doprostřed hospodářského dvora. Nebo nákladní vozidlo na sypký stavební materiál. O zámořské lodi, ponorce, raketoplánu, hradu nebo kostelu nemluvě. Překvapení, což je žádaný prvek každého nečekaného daru, by to sice bylo, ale co s takovým veledárkem dál? Vyměnit ho nelze, že se dárce spletl ve velikosti čísla, v barvě, která nepadne darovanému k pleti. A vůbec. Co teď s tím?
Z toho jednoznačně vyplývá, že dárek musí být přiměřený co do velikosti, obsahu i použití, a to barevně i aromaticky. A hlavně nesmí postrádat, jak již bylo zmíněno, moment překvapení.
Teď babo raď!
Někteří dárky pod vánoční stromek střádají už od parného léta. Uvidí v některém krámě nějakou věc – tohle by mohlo udělat radost milované tetě Adolfíně, není ta věcička příliš velká ani příliš malá, třeba by se mohla k něčemu hodit, i radost by mohla udělat, tak proč váhat? Ale pozor na dárky s omezenou trvanlivostí, schovávat pod matrací od léta do Vánoc kolečko krvavé tlačenky, dá rozum, raději jej rovnou hodit psovi.
Odnepaměti platí: čím víc dárků, tím větší radost. Dárky se hromadí a postupně zaplňují všechny tajné skrýše, co jich po domě je.
Problém nastane v okamžiku přesunu dárku milované osobě z tajné skrýše pod vánoční stromek. Den D a hodina H jsou dané. Znamená to včas obstarat vánoční balicí papír, pak položit vkusně zabalený dárek nenápadně pod stromeček a dělat jakože nic.
Problém nastane dárek v některé tajné skrýši najít.
Podívejme, tyhle capáčky jsme Mariánce pod stromeček koupili, ještě jsme ji vozili v kočárku, a na jaře tohoto roku už se vdala. Zálesácký nůž pro dědu myslivce Pepina ne a ne najít, už by si ho v hrobě beztak neužil. Krásné staromódní kapesní švýcarské hodinky, ty přece pořád ještě musí šlapat, jen je najít. Zato zcela nečekaně objevíme v zásuvce pracovního stolu hodiny elektrické, kromě přesného času slouží i jako výškoměr, krokoměr, registr srdečních pulzů, teploměr, kalendář na třicet let dopředu a jsou také odolné vůči vodě při ponoru až do padesáti metrů. Prostě nádhera. Z těch by měl strýček Alois rozhodně radost, pokud by ovšem fungovaly.
Je to trápení s dárečky a opakuje se rok co rok. Nemělo by se v ten vánoční čas něco zrušit? Nebo svátkování přesunout na jinou roční dobu, třeba na léto? Ze svetříku, původně určeného Marušce, měli největší radost moli. A z námořnického svetru pro strýce Vavřince zase myšky, prokousaly v něm pět děr velkých jako pěst. Je napodiv, že jim z té vlákniny není třeba mdlo.
Ještě den dva a jsou tady zase Vánoce. Nejvyšší čas začít hledat utajené dárky po nejrůznějších skrýších, balit je potajemku a co nikdo nevidí ukládat pod nazdobený stromek.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka