Opět krajinu rozechvívají koledy a zaznívá libozvučný hlas zvonů.
Náhle nemáme jistotu, zda zpěvný šum nezpůsobily sněhové vločky, andělská křídla, či tlukoucí srdce.
Náhle zatoužíme rozeběhnout se přes pole, kochat se pápěřím, které přetváří známou krajinu do neobyčejných obrazů. Celý širý kraj se téměř přes noc oblékl do bílého hávu. Přece obloha poztrácela v nadýchaných závějích trochu své modři, trnité šlahouny zdobí červeň zapomenutých šípků, na odfoukaných mezích svítí stébla seschlé podzimní trávy barvou starého zlata.
Korunami smrků prosvítá tou dobou stříbro nebes, po celý rok tak vzdálených, přece o každých Vánocích tak blízkých.
Pokaždé jsme v ten vánoční čas se svými blízkými, alespoň malou vzpomínkou.
Moji milí, přátelé, kamarádi,
už celá desetiletí zasílám v tomto předvánočním a přednovoročním čase spolu s přáním všeho dobrého i cosi navíc. Ne kresby, ne fotografie, jen slova, často i citát. Možná už je to ode mne trochu směšné a neodpovídající zrychlené době, ale dovoluji si zůstat věrný tradici. Vloni jsem zde tlumočil tvrzení Benjamina Disraeliho, že „naděje je pilířem světa a lidských činů“, ale koho by napadlo, jak vícenásobně to bude platit v roce letošním, kdy nám ke všem ostatním strastem přibyla do myšlenka i ničivá bezcitnost nepříliš od nás vzdáleného dění, o jakém jsme byli donedávna schopni uvažovat již jen v minulém, dávno odeznělém čase. Lze se tomu bránit krunýřem lhostejnosti, která je, jak známo, „ochromením duše a předčasnou smrtí“? Myslím si, že tak zcela ne. „Trpím, trpí-li jiní,“ napsal ve sém exilovém dopise můj oblíbenec Stefan Zweig. Zase až tak daleko jít nemusíme a opravdu nejsem natolik pošetilý, abych vyzýval ke zrušení Vánoc a odepření pocitu štěstí těm, jimž to v kruhu rodiny a přítel dopřát chceme. Ale snad bychom aspoň tu a tam mohli v duchu prapůvodního smyslu Vánoc připustit k sobě vnitřní sounáležitost se světem, kde lidem, dospělým i dětem, v důsledku činů jiných lidí chybí teplo, voda, světlo a bezpečné ježíškovské nebe. Chtě nechtě se k nám vracejí úvodní slova o naději. Přeji každému jednu z vás zdraví, sílu, optimismus a smysluplnost vašich počinů, a všem dohromady aspoň zbytkový, k životu potřebný pocit naděje, že by ten příští rok s číslem 2023 mohl či spíš měl být přece jen o něco lepší.
Roman Cílek
Szanowny Richardzie,
Tobie i Twojej Rodzinie oraz Przyjaciołom z Rożnova pod R.
życzymy wszystkiego dobrego.
W noc Betlejemską, kiedy rodzi się Bóg,
życzmy sobie wzajemnie, aby ustąpiły smutki i urazy noszone w sercach.
Niech zagości w naszych domach pokój i przebaczenie, nie opuszcza nas
życzliwość. Niech nowonarodzony Jezus błogosławi wszystkim naszym zamiarom,
wspiera naszych Bliskich i Przyjaciół i odnawia wiarę, nadzieję i miłość.
Serdecznie pozdrawiamy
Barbara i Grzegorz Jahns
oraz Przyjaciele ze Śremu.
Śrem, grudzień 2022
Vložil sb.