Krédo je souhrn názorů nebo přesvědčení. Krédo může být filozofické i vědecké. Může být vyjádřením trvalého osobního přesvědčení. Chce-li někdo ve svém curriculum vitae udělat dojem na ostatní, uvede kromě osobních životopisných dat, rodinných poměrů, zaměstnání, zájmů a politické příslušnosti také krédo. Třeba i jinojazyčné, aby to mnělo tak říkajíc šmrnc, jak to udělala jedna nejmenovaná pražská herečka: If winter comes, can spring be far behind?
Následujícími řádky nabízíme krédo několika desítek lidí.
Krédo moudrého zní: Ač nesouhlasím s Vašim názorem, trvám na Vašem právu vždy jej moci vyslovit. Je dobré mít na paměti: Malý ten, kdo má jen malý cíl. Ale také: S hlupákem se nehádat. Stále platí Hamletovo rčení: Ať jsem nástroj takový či onaký, rozladit mne můžete, ale hrát na mne nedokážete. A v tísni stačí znát výrok Jaroslava Haška: Ať si bylo, jak si bylo, přece nějak bylo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo. Můžeme se třeba jen zamyslet: Až přestaneš snít – nebudeš. Neboť: Bez snů a ideálů nelze být člověkem.
Čínské přísloví nabádá: Ber si od života, co chceš, ale pamatuj, že všechno jednou vrátíš nebo budeš muset zaplatit. Vždy je důležitá láska: Bez lásky není nic. A čeho se vyvarovat: Boj se hlavně toho, kdo v hlavě nemá mnoho. A pak. Bohové pomáhají těm, kdo si pomohou sami. Ale je pravda: Být nemocný a starý a navíc smutný, to si nemohu dovolit. Je dobré držet se výroku: Buď mlč, nebo řekni něco, co je lepší než mlčení. Pojistkou bývají Boží mlýny, i ony však s ručením omezeným: Boží mlýny jsou seriózní podnik, sice melou pomalu, ale jistě, a čím jsme starší, tím jsou pomalejší.
K vznešeným úmyslům patří vznešené krédo s malým dodatkem: I cesta je cíl. A také: Cesta je sice důležitější než cíl, ale cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Nebo výrok morální: Nebát se a nekrást! A jeho parafráze: Je sice hezké nebát se a nekrást, praxe však napoví, že kdo se bojí, ten nekrade, ale krade ten, kdo se nebojí. Není od věci vše konzultovat s pekelníkem: Čert není tak moudrý proto, že je čert, ale proto, že je tak starý. Je dobré také vědět: Co si člověk neudělá sám, to nemá. – Čas nejsou peníze. – Co tě nezabije, to tě posílí. A: Čím starší vůl, tím tvrdší roh. Moudrým byl zajisté G. B. Shaw se slovy: Čím víc poznávám lidi, tím víc mám rád psy.
Co všechno se může stát: Den má 86 400 vteřin. Pak: Dá-li Pánbůh zdraví, i hříchy budou! Neboť: Dokud je nebe modrý, kytky žlutý a hezký holky na světě, stojí za to žít. Pak podle F. de la Rachefoucaulda: Divit se lze jen tomu, že se stále ještě lze čemu divit.
Je svatá pravda, že: Fňukáním se nic nespraví. A také: Hlavně né válku, vono stačí, že je mír. A jak zaznamenal Voltaire: Chtít zůstat rozumným v bláznivém světě je samo o sobě šílenstvím. Marné je vysílat SOS, neboť: Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene. Nebo si raději povzdechnout s Karlem Čapkem: Humor je sůl země a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý.
Faktem je: I cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem. A také: I ty nejkrásnější nohy někde končí.
Je dobré vědět že: Jedna a jedna někdy nejsou dvě. – Je jedno, jaké je počasí, hlavně, že nějaké je. – Je lépe se opotřebovat než zrezivět.- Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám! – Jak je kaluž hluboká, zjistíte, až když do ní šlápnete. – Jen klid, vždyť ono to nakonec nějak dopadne. A také: Jdu tady správně k nádraží?
Někdy platí: Každé zbytečné slovo je zbytečné. A: Každý dobrý skutek musí být potrestán. Stále platí: Kde je blbec, tam je nebezpečno. Pravdou je: Kdo nic nedělá, sice nic nezkazí, ale nic neudělá. A také: Kdo lže, musí si hodně pamatovat. Všeobecně se ví: Každý se chce dožít vysokého věku, ale nikdo nechce být starý. Protože: Každý vidí svět vlastními brýlemi. I s dovětkem: Kde mám brejle? Moc dobře víme: Krása pomíjí, blbost je věčná. Prostě: Když se daří, tak se s tím nedá nic dělat. To ovšem nemůže skončit jinak, než špatně: Když jsem se ocitl úplně na dně, uslyšel jsem klepání zdola.
Každý lékař dobře ví: Lepší býti bohatý a zdravý nežli chudý a nemocný. Ví se, že: Létání je přirozenou vlastností každé člověčí duše. I to: Lidská blbost nezná hranic a je neporazitelná. A nakonec: Lidský život je příliš krátký k tomu, aby se člověk stal pouze znalcem dobrého vína.
Svatou pravdou je: Mělo by se méně mluvit a více dělat. A také: Mladý je ten, kdo má v šedesáti letech plány, a starý je ten, kdo má ve třiceti splněno.
Někdy máme pocit, že už je pro nás svět malý, i když: Na cestování je nejhorší právě to cestování. Ale bacha: Nezoufejte, bude hůř. A že: Neřádi mají štěstí. A: Nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. Ale: Nejhorší srážka je ta s blbcem. Sice: Neporučíme větru, dešti. Jenže raději: Neplakat nad rozlitým mlékem. A: Nikdy se nevzdávat, zase bude svítit slunce.
Víme, že: Optimismus je jen nedostatek informací. Že: Politika je špinavá jen tak, jak špinaví jsou lidé, kteří ji dělají. Že: Pořádnej mužskej má bejt ve dvaceti pěknej, ve třiceti ženatej, ve čtyřiceti bohatej, v padesáti moudrej … a v šedesáti mrtvej.
Moudrý se ptá: Rád bych věděl, v jakém příběhu jsme se octli… Někdo mu napoví: Rád žiji tento život, který je něco neuvěřitelného, něco, co by nemělo existovat, a přece existuje. A další ospale poznamená: Řečník má vyčerpat téma, nikoli posluchače.
Vždycky je čas zahodit flintu do žita, neboť: Setkání s blbcem ničím nenahradíš. I proto že: Svět koneckonců není tak špatný. – Mohlo by to být horší. Či také, jak zpívá Jarek Nohavica: Tančím jen tak rychle, jak hraje muzika.
Tohle už známe zpaměti: Učit se, učit se, učit se a pracovat, pracovat, pracovat. Důležitější je: Udržet si všech pět pohromadě. Kdosi napovídá: Důležité je umění naslouchat lidem. Další o poznání tišeji: Umění radovat se z maličkostí.
Hlavně: Vidět dále než na špičku nosu. Vždyť: Všechno zlé je pro něco dobré. A třeba: Všechno je jinak. Nakonec: Vono to nějak dopadne.
Dobře víme: Zeměkoule se na opačnou stranu točit nebude! A: Zaplať pánbůh, že není hůř! Protože: Život musí mít nějaký smysl a cíl. Hlavně: Umřít zdravý! A: Všichni jsme tu jen na návštěvě.
Mít své krédo je důležité. S krédem v erbu víme proč a víme kam. Oněch několik uvedených je vybráno ze stovek záznamů osobností, které si svým osobním krédem stanovily cíl své cesty ve svém životě a na tomto světě. Osobností ze všech oborů lidské činnosti, jejichž jméno je mnohdy ověnčeno z obou stran vědeckými tituly. Ale někteří se na plavbu na chatrné pramicí vydali rozbouřeným oceánem života i bez kréda, i tak s nadějí, že na konci plavby zdárně zakotví v bezpečném přístavu.
Zdroj: Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Vydala Agentura Kdo je kdo. 1998.
Text a foto © Richard Sobotka