Před 170 lety byl 13. ledna roku 1853 první starosta městečka Rožnova Michal Jurajda nařízením politického úřadu v Brně pro své vlastenectví a pro rozšiřování Havlíčkových časopisů zbaven starostenského úřadu a dán pod policejní dohled.
Dne 29. ledna za dohledu podkrajského komisaře zvolen za starostu dosavadní náměstek Josef Maniak.
Když byl 18. února spáchán maďarským krejčovským tovaryšem neúspěšný atentát na císaře Františka Josefa, byly dle nařízení konány 24. února děkovné slavnosti. Tak tomu bylo i v Rožnově. Dopoledne se konaly bohoslužby, večer hrála hudba na náměstí, okna domů byla osvětlena a dle přání purkmistra Josefa Maniaka vhodnými nápisy ozdobena.
Toho roku zavítal dne 4. října do Rožnova biřmovat nově zvolený arcibiskup Bedřich Fürstenberg. Za pět dní odbiřmoval 6253 osob. Starosta Josef Maniak přikázal postavit u kostela k jeho poctě, u dolního mostu dvě velké brány. U hospody U Koruny, kudy měl arcibiskup odjíždět do Frenštátu, dal postavit dvě veliké pyramidy obložené chvojím. Výlohy s tím spojené činily 120 zl. stříbra a když je členové výboru odmítli zaplatit z obecní pokladny, musel vynaložené peníze starosta zaplatit sám.
O prázdninách roku 1853 bydleli v Horní (dnes Bayerově) ulici v čísle popisném 120 „U Kramolišů ve dvoře“ sběratel moravských pohádek Ben. Met. Kulda, profesor Fr. Sušil, a jejich podporovatel hrabě Sylva Tarouka – všichni z Brna. Ve velké světnici psal Kulda pohádky, ve vedlejší malé zase Sušil písničky. V obou jizbách lidé buď Sušilovi zpívali, nebo Kuldovi pohádky vykládali a oba si vše zapisovali. Byla zde „Národní fabrika“. B. M. Kulda bydlel v tomto čísle ještě o příštích prázdninách a syn majitele domu Josef Lucian Kramoliš mu pilně pomáhal.
Celé léto bylo roku 1853 deštivé. Dne 1. července po poledni nastal veliký liják. Hážovka se rozvodnila, vylila, odnesla u cesty složené klády, roztrhala tylovský stav a Michalovi Bajerovi sebrala chlévek i s prasetem.
Pokud jde o Michala Jurajdu, teprve když roku 1858 zavanul svobodnější duch, byl opět zvolen starostou městečka Rožnova.
Text a reprofoto © Richard Sobotka