Rožnovské náměstí a jeho proměny.

O původu jména města vypráví jedna pověst, že si ve zdejší hornaté krajině opékali loupežníci na břehu řeky Bečvy zvěř na rožni – proto Rožnov. Poetičtěji zaměřená pověst vypráví o statečném Libošťovi, který nalezl krásnou Růženku, a osadu, kterou spolu založili, nazvali jejím jménem – Rožnovem (německy Rosenau). Realistická zkazka však poukazuje na to, že původní osada vznikla v rohu, který tvoří řeka Bečva a potok Hážovka.

Původní Rožnov tvořily domy kolem náměstí a tří hlavních ulic. První byla ulice Nádražní, která byla vstupní bránou do města. Domky se houfovaly u pivovaru, kostela a náměstí. Lemovaly ulici Frenštátskou (dnes Palackého). Další pak kolem ulice Horní (dnes Bayerovy) až po obec Tylovice a Hážovice (v současnosti jsou obě obce součásti města Rožnova jako jeho místní části).

Podle Čeňka Kramoliše byl Rožnov založen mezi léty 1246-1267 olomouckým biskupem Brunem. Historie města je až do současnosti připomínána první písemnou zmínkou v latinsky sepsané listině ze dne 28. listopadu1267.

V časech Čeňka Kramoliše (1862-1949) měl Rožnov rovné a krásné náměstí, parkem a hudebním pavilonem ozdobené. Kolem něho stály v rovných řadách pěkné nové domy, na počátku 19. století vesměs dřevěné, jen čtyři nízké zděné s podloubím. První dům na jedno poschodí byl vystavěn roku 1839.

Domy na náměstí měly podloubí, která spočívala na sloupech, nad nimi byla pavlač. Jelikož hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství, byla v přízemí v zadní části velká jizba s okny do dvora nebo do zahrady a komora, kdežto v přední části byly chlévy a na podloubí stávaly vozy, za letního času tam byl při dojení uvazován dobytek. Před podloubím byla na náměstí hnojiště, která při průvodu o Božím Těle hospodáři zakrývali chvojím a kvítím. Po roce 1820, kdy se v Rožnově rozvíjely klimatické lázně, byly hnoje z rozkazu ředitele panství Viléma Josefa Drobníka zrušeny a v zahradách umístěny, čímž náměstí získalo lepšího vzhledu.

Je nasnadě, že tehdejší starobylé, většinou ještě dřevěné město Rožnov, zvané také jako dřevěné městečko, usazené v pěkné horské krajině, bylo oblíbené především mezi malíři a pro svou příhodnou polohu a zdravé povětří pak také lázeňskými hosty. Když město získalo široko daleko značný věhlas, jako místo příjemné a milé, přijížděli i podnikatelé a průmyslníci, kteří si do dřevěného městečka Rožnova, i přes nepohodlí s cestováním, léto co léto přicházeli odpočinout.

Nejdůležitější částí každého města, ať velkého či malého je náměstí. Tam se zpravidla zrcadlí všechny události, ať dobré či neradostné, a vypovídají o osudu a dění města samotného i jeho obyvatel.

Nahlédněme na proměny rožnovského náměstí a jeho prostřednictvím na proměny dřevěného městečka v město ryze současné a moderní.

Od nepaměti byl Rožnov nazýván městečka dřevěným. Každý měšťanský dům měl zároveň hospodářství.

Oblíbená hospoda U Vašků byla oblíbeným místem Rožnovanů. Na jednom stropním trámu zaznamenaný rok vzniku 1660. Při vzniku Valašského muzea v přírodě byla přenesena do Dřevěného městečka. Na snímku vpravo je rožnovské náměstí z roku 1876.

Pohled na současné náměstí. Vpravo pohled na náměstí z věže kostela a panorama Radhoště.

Kresba A Smutného z roku 1921 se sochou sv. Floriana a starou dřevěnou radnicí. Snímek vpravo je Žingorova dřevěnice, která jako prodejna „Sklo porcelán“ přetrvala až do 60. let 20. století.

Hotel Radhošť byl postavěný v polovině 19. století. Vpravo poškozený odstřelováním při osvobozování Rožnova v květnu 1945, následně odstraněný.

V místě bývalého hotelu Radhošť vznikl nejprve Bufet, pak komerční dům Radhošť. Na pozadí snímků je budova pošty.

V roce 1969 zanikla také budova Osvalda Kotoučka a následně Vladimíra Hambálka a na jejím místě vznikla velkoprodejna Rozina, po roce 1989 Mana, v současnosti Albert.

Velkoprodejna Albert ještě s proskleným schodištěm. Vpravo původní dřevěná radnice, po vzniku Valašského muzea v přírodě jeden z exponátů Dřevěného městečka.

Nová radnice vznikla z neúspěšného projektu hotelového domu. Na dalším snímku je budova radnice rozšířena do prostoru, kde stávala dřevěná chalupa Fr. Janíka.

Dnes už se ví jen málo, že před obchodem Drogerie byla provozována benzínová pumpa. Na snímku vpravo za sochou sv. Floriana je rožnovská radnice za německé okupace s dvojjazyčným nápisem pro Spořitelnu a praporem s hákovým křížem, ten je vyvěšený také na budově vpravo (dnes lékárna).

Květen 1945, před sochou sv. Jana Nepomuckého je azbukou popsaný směrovník pro vojsko Rudé armády, které Rožnov osvobodilo. Na snímku vpravo je z roku 1968 dobře patrný azbukou psaný protest proti okupaci.

Náměstí bylo svědkem různých manifestací, přičemž ta vpravo na Den matek je jistě příjemnější.

Rožnov navštívil T. G. Masaryk, náměstí pojmenováno jako Masarykovo a byly stavěny sochy.

Autorem první „sedící“ sochy byl Rudolf Saudek, před německou okupací byla údajně ukryta a dodnes je neobjevena. Autorem „stojící“ sochy je Antonín Chromek.

Masarykova socha byla v roce 1959 odstraněna a zničena, nahradila ji pěticípá rudá hvězda.

V roce 1968 byla Masarykova socha podle zachráněného modelu znovu zhotovena, ale k instalaci kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy už nedošlo. Socha byla ukryta na zámku v Lešné. V roce 1991 znovu instalována na původní místo uprostřed náměstí.