Sám sobě se divím, že se na generální inovaci privátního autoparku těším s takovým nadšením a nedočkavostí. Údajně roku 2036 nevyjedu na veřejné prostranství automobilem s jiným pohonem, než s elektrickým. Bude to pohoda. Místo řvoucího a čoudícího spalovacího motoru naslouchat jen ledva slyšitelnému šumění elektromotoru. Po čpavém čmoudu, plném CO2, který skleníkovým efektem rozpouští poslední ledovce v Himálaji, Alpách, Grónsku, Skalistých horách a kde všude ještě, a bez milosti dusí všechny tvory, závislých na dýchání povětří, po tomhle trápení nebude ani stopa.
I když…
Mám pěkné vzpomínky na Trabanta kombi, na jeho brumlavé rata ta ta ta… dvoutaktního motoru. Vyjížděli jsme na dovolenou naložení doslova až po střechu: dva dospělí, tři kluci od desíti let výš, velký stan, veškeré tábornické vybavení, zásoba potravin na dva týdny, nafukovací člun, dvě pádla… Ostatní táborníci pokaždé jen zírali, když jsme enderácký bakeliťák vykládali a o dva týdny později zase nakládali.
Svého času měl mezi dopravními prostředky lepší pověst už jen „hadraplán“, řečený „létající montgomerák“, čili tříkolové invalidní vozítko s motocyklovým motorem.
V pozdějších létech to byly většinou ojetiny. Jednomu automobilu se v zatáčkách samy otevíraly pravé přední dveře, další ojetině chcípal motor zásadně na světelné křižovatce. A zachovalé vozidlo Škoda Forman nám ukradli rovnou před domem a pod rozsvícenou pouliční lampou.
Vítám každý pokrok, který je něčím užitečný a lidstvu prospěšný. Šeptavě svištící elektromobil se stane v motoristickém světě třešničkou na dortu pokroku. Automobil nebude potřebovat spalovací motor, ani složitý a drahý výfukový systém, aby se zabránilo vyfoukávání zdraví škodlivých spalin. Odpadnou také otravné emisní kontroly. A povětrnost bude zase o něco čistší a zdravější.
Jen mi vrtá hlavou…
Jakpak se tahle elektrická generální inovace veškerého autoparku provede u obřích přepravních automobilů tiráků. Připnou si další vlek s autobateriemi? Kde a jak budou tankovat dobíjecí elektrický proud?
A také…
Jak to bude s aeroplány, kterých je dnem i nocí na obloze na tisíce. Palivo pro jejich spalovací motory se nepočítá na litry, ale na tuny. A budou také letadla muset mít svou emisní známku o nezávadnosti výfukových plynů? Nebo jsou snad spaliny jejich motorů neškodné?
A jak to bude s raketami, které vynášejí kosmonauty do nadoblačných výšek? Domněnka, že před startem postačí nastrkat kamsi do otvoru sadu AA baterií není zřejmě na místě.
A co válečné rakety země – země, země – vzduch, vzduch – vzduch, vzduch – země…, jejichž hlavice jsou určené k destrukci a zabíjení. A co dělostřelecké náboje, střelivo do těžkých i lehkých kulometů, pistolí, revolverů a automatických pušek. Představa, že explozivní střelný prach k iniciaci razantního pohybu smrtící střely nahradí v nábojnici AAA baterie je zřejmě také mimo mísu. A to už se neptám na elektrotanky, elektroponorky (několik už jich existuje na atomový pohon), elektrokřižníky a další hejblata, bez kterých by se lidé navzájem dost špatně zabíjeli, ale bez kterých by se lidstvo docela dobře obešlo.
Také mne trápí pomyšlení, pokud by přece ke generální inovaci všeho výbušného došlo, kde se bude elektrika pro všechny elektrožrouty brát? Žádná další atomová elektrárna se nestaví, vodní, sluneční a větrné elektrárny patrně nebudou mít dostatečný výkon celou tu grandiózní spotřebu saturovat. A provoz zbylých stávajících tepelných elektráren je snaha ukončit.
Takže…
Kde budou všechna ta monstra elektriku tankovat? Nebo snad budou mít některá, výjimku a tlak na snižování emisí výfukových plynů bude i nadále vyvíjen jen na provoz „prdítek“ – osobních automobilů?
Pokud jde o technický pokrok, dobře víme, jak důležité je udělat první krok, také však bývá dobré vědět, kam šlápnu.
Text a ilustrace © Richard Sobotka