V závěru měsíce dubna už se má za to, že paní zima za sebou konečně zabouchla vrátka. Následující měsíc bývá vítán stavěním máje.
Máj či májka se nejčastěji staví 30. dubna nebo prvního května. U nás to zpravidla bývá celý strom, nejčastěji smrk, kromě horní části zbavený kůry. Na vrcholu je upevněna jedlička, zdobená stužkami z látek nebo krepového papíru a zavěšuje se na ni zdobený věnec.
Se stavbou máje je spojeno noční hlídání, aby chasníci ze sousední vesnice májku nepodřízli, což se považuje za velkou pohanu. V čase stavění májek je totiž povoleno beztrestně májku podříznout a věnec zavěsit na svou májku.
V různých zemích jsou i různé zvyky se stavěním máje.
V Británii lákají stavěním máje lesního ducha, oblečeného do květů nebo listí, aby si zajistili jeho náklonnost. Bývá také volena Královna máje, nebo dokonce král i s královnou, kteří představují ducha rostlinstva a jara.
V Rusku se jako májka používá mladá bříza, oblečená do ženských šatů, ozdobená barevnými hadříky a stuhami, zůstává v domě jako host až do následující neděle, kdy je vhozena do řeky.
Ve Švédku se májka (majstång) staví v podvečer svátku sv. Jana křtitele (23. června), má podobu rovného vysokého kmene borovice, doplněného obručemi a kusy dřeva, takže připomíná muže s pažemi v bok. Májka je ozdobena listy, květy, barevnými stuhami, pozlacenými vaječnými skořápkami, na vrcholu je upevněn větrník nebo praporek. Přítomní pak v kruhu tančí kolem májky.
Stavění máje v Hážovicích.
Na Valašsku je stavění máje tradičně spojeno s měsícem květnem. „V noci svatojakubské (na 1. května) stavěl mládenec máj své milé a učinil jí tím velkou radost, neb jí takto veřejně vyznal lásku,“ uvádí ve své národopisné kronice písmák Alois Bělunek (1911-1971). „Bývalo samozřejmé, že máj stával před každou chalupou, kde bylo děvče na vdávání.“
Stavění máje na rožnovských Dolních Pasekách.
Počátkem 20. století začaly máje stavět i politické strany a organizace, obyčejně vedle hostinců, kde se při kácení máje odbývala zábava a veselé divadelní scénky. Při stavění máje vypomáhali muži i mládenci bez ohledu na politickou příslušnost. Dřevo na máj se vždy bralo v panském lese a čím byl strom větší, tím vítanější. Kmen se zbavil kůry, na zúžený konec se připevnila pěkná jedlička, ozdobená barevnými pentlemi a s vlaječkou na vršku. Pod ní byl kmen v délce několika metrů ovinutý věncem z chvojí, zdobeným růžemi. Vrchol májky zdobily pentle a šátky, někdy také klobásy i láhev kořalky – a to byla výzva pro ogary. Kterému z nich se podařilo maškrty snést, byly jeho. Aby tento úkon nebyl pro zdatné šplhavce zase až tak jednoduchý, bývala část kmenu májky namydlená.
Slavení 1. máje jako Svátku práce v 70. letech 20. století – tribuna na ulici 1. máje v Rožnově p. Radh.
Květen, nebo také Máj, je považován za nejkrásnější měsíc v roce. Je to čas kvetoucí přírody, také čas lásky, kdy by se nemělo opomenout políbení pod kvetoucím stromem. A dívka či žena, která se na prvního máje umyje v chladné potoční vodě, prý se nejen osvěží, ale také omládne.
Májka je na Valašsku symbolem jara.
Text, foto a reprofoto archiv © Richard Sobotka