František Palacký – „Otec národa“.
V měsíci červnu roku 2023 uplynulo 225 let od narození českého historika, politika, filozofa a estetika – řečeného „Otec národa“ – Františka Palackého.
Busta Františka Palackého v Rožnově pod Radhoštěm. 
Hodslavice jsou obec starobylá, první zmínka pochází z roku 1437. Obec je spojená s osobností významného českého historika, politika, filozofa a estetika – řečeného „Otec národa“ – Františka Palackého.
Slavný hodslavický rodák se narodil roku 1798 v protestantské rodině venkovského písmáka a obchodníka Jiřího Palackého, který kromě svého zaměstnání také učil v evangelické škole, ta měla své místo v jejich domě. Byl to člověk sečtělý, hluboce věřící a mravně přísný. Od něho přebíral František od svých pěti let tyto hodnoty, kterým se pak nezcizil za celý svůj život.
František navštěvoval školu v nedalekém Kunvaldu (dnešní Kunín), pak latinskou evangelickou školu v Trenčíně. Jako čtrnáctiletý přešel na evangelicko-luteránské lyceum do Prešpurku (dnes Bratislava). Díky skvělé paměti a nadání zvládl šestnáct cizích jazyků. Od roku 1823 se pod vedením Josefa Dobrovského a Josefa Jungmanna připravoval na kariéru historika. Během pouhého roku sepsal rodokmen šlechtického rodu Šternberků tak skvěle, že byl Zemským sněmem požádán, aby sepsal dějiny českého národa. V následujících padesáti letech tak vznikalo monumentální pětidílné dílo – „Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě“, které se stalo milníkem české historiografie.
V roce 1830 byl František Palacký jmenován řádným členem Královské společnosti nauk a o rok později byl ustanoven do funkce stavovského historiografa. Napsal také další historická díla, všechna si vzala za cíl pozvednout národní sebevědomí Čechů.
Jako významný politik prosazoval federální uspořádání Rakouska a rovnoprávné postavení slovanských národů. V oblasti kulturního života založil v roce 1831 Matici českou, působil v Národním muzeu jako jednatel a zasloužil se o přestěhování sbírek do centra Prahy. Patřil k prvním zastáncům českého divadla a v roce 1868 byl vyzván, aby poklepal na základní kámen vznikajícího Národního divadla – od té doby byl nazýván „Otcem národa“.
Roku 1827 se František Palacký oženil s Terezií Měchurovou a měl s ní dvě děti – Marii a Jana.
František Palacký dokončil sepsání dějin v roce 1876 a v témže roce zemřel, pohřben je v Lobkovicích v rodinné hrobce.
Rodný domek Františka Palackého čp. 108 je v Hodslavicích spravován Muzeem Novojičínska. V hlavní místnosti je muzeum Františka Palackého. Nedaleko filiálního dřevěného kostelíka sv. Ondřeje z roku 1551 s barokní přístavbou ochozu a empory, je to jedna z nejstarších dřevěných staveb u nás, je hrob rodičů Františka Palackého: „Zde odpočívají rodiče slavného Čecha, otce národa Dra. Frant. Palackého“. Nedaleko kostela je kamenný misijní kříž z roku 1894. Pěkně upravenému areálu dominuje bronzová socha Františka Palackého z roku 1968 od Vl. Navrátila.
Augustin Skýpala, básník.
Augustin Skýpala, (Literárním jménem též Gustav Skýpala), básník, dne 30. června 2023 uplynulo od jeho úmrtí 5 let.
Augustin (Gustav) Skýpala, básník.
Augustin Skýpala se narodil 22. 11. 1920 na Valašsku v obci Jarcová, dětství a mládí však prožil v Oznici na samotě Nivka, odkud docházel do měšťanky a později do státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zájem o literaturu a výtvarné umění ho přivedl do meziříčské Mladé scény, kterou v r. 1940 založili známí divadelníci Alfréd a Emil Radokovi.
Své první verše publikoval na počátku protektorátních let inspirován Čapkovým překladem antologie Francouzské poezie nové doby, básnickými sbírkami Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana.
V roce 1945 po osvobození republiky odjel natrvalo do Prahy. Navštěvoval přednášky a semináře Václava Černého a Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od r. 1946 pracoval v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama jako tiskový redaktor, posléze odbytový referent a v době tzv. normalizace byl odsunut na úsek pohlednicového merkantilu. V těch létech publikoval pod svým jménem verše pro děti a průvodní texty k vlastivědným fotosouborům (Beskydy, Šumava, Jižní Čechy, Západočeské lázně, Vysoké Tatry aj.)
Jako soukromý tisk vyšla sbírka veršů z let 1939 – 1945 „Konec sezóny s jojem“, v nakladatelství Svoboda vyšly verše k obrázkům Bohumila Štěpána „Veselý rok“, který vydalo později také nakladatelství Globus Verlag ve Vídni pod názvem „Das lustige Jahr“. V r. 1968 doprovodil verši leporelo Aleny Ladové „Zvířátka“ a v r. 1969 vydalo nakladatelství Svoboda jeho stěžejní sbírku „Podzim s Diogenem“. V polovině devadesátých let vyšly po letech autorovy nevydané sbírky „Nebe pro pěší“, Optys, Opava, 1994, a „Město můj Getsemanský sad“, Sfinga, Ostrava, 1995.
V r. 2000 k autorovým osmdesátinám vydala Okresní knihovna v Olomouci a Městská knihovna ve Valašském Meziříčí výbor z jeho poezie „Z mého zvěrokruhu“.
Text a foto © Richard Sobotka