Spisovatel Čeněk Kramoliš ve své knize Rožnovský okres z roku 1907 zaznamenal: „Rovné a krásné náměstí parkem a hudebním pavilonem ozdobené má 82 arů 74 m2. Kolem něho stojí v rovných řadách pěkné nové domy. Mezi nimi jsou ještě některé dřevěné.“
Od těch dob se rožnovské náměstí nezměnilo rozlohou, pouze řady domů byly vyrovnány, kdežto po přesunu dřevěných a jako vymalovaných dřevěnic do Valašského muzea v přírodě prodělalo vzhledově i funkčně proměnu, která odpovídá současné moderní době.
Rožnovské náměstí před rokem 1850. Na horizontu kříž na Láni nad dnešním Kramolišovem.
Na někdejší Rožnovské náměstí vzpomíná rožnovský pivovarník pan Vladimír Fassmann, který se narodil v Rožnově roku 1923.
„V té době jsme jako rodina, rodiče i prarodiče bydleli na náměstí u Zrůnků. Tam jsem se narodil. Dnes je v tom domě Komerční banka. V místě současného vchodu byl průjezd, úřadoval tam poštmistr Martin Bill a říkalo se tam Stará pošta. Vstup do domu byl obloukovitými vraty, za průjezdem byl velký dvůr, stáje pro koně a velká zahrada. Stával tam dřevěný domek, muselo se k němu trochu do kopečka.
Dům s průjezdem patřil Zrůnkům. Byt v patře s okny na náměstí obývaly rodiny Málkovy s Fassmannovy.
V patře jsme měli celkem pět pokojů s výhledem na náměstí. Měl tam čekárnu, ordinaci a laboratoř také zubař doktor Třasoň.
Koupelna v domě nebyla. Záchody na konci chodby, jeden pro zubaře a jeden pro nás. Původní suché záchody byly dole na dvoře, tři kadibudky vedle sebe, každý byt měl svůj klíček. Vodovod tehdy neexistoval, a když se pak zřídil, byl jen v chodbě.
V domě na náměstí jsme bydleli až do roku 1938, takže starý Rožnov jsem znal dobře. Žingorova chalupa, poslední dřevěná budova z náměstí zmizela kolem roku 1950. Vedlejší dřevěný domek obývala Zetková, následoval Paprskář, pak dům se dvěma arkýři, tam bydleli Svačinovi.
Dřív stávalo na náměstí pět taxikářů. Své auto tam měl postavené i doktor Rotter. Kdežto dnes je těch aut spousta. Byl tehdy takový klid.“
Vpravo je dnešní ulice Bayerova. Ve zděné budově měla sídlo celá administrativa tehdejšího městského úřadu. Vlevo starý měšťanský dům.
Rožnovský rynek důvěrně znala také paní Věra Otevřelová (1906–1975), etnografka, spisovatelka, správkyně Valašského muzea v přírodě.
„Narodila jsem se v Rožnově pod Radhoštěm na západní straně náměstí v domě svého dědečka lékaře Františka Koblovského. Tam jsem vstoupila do života a starý Rožnov důvěrně znám.
Směrem od kostela na rohu Nádražní ulice stávaly dvě dřevěné chalupy. První patřila krejčímu Majknerovi, pak Drápalovi. Přízemní chalupa měla vysokou střechu. Vcházelo se do ní jen zezadu ze dvora. Měla tři okna: jedno do Nádražní ulice a dvě do dvora. Byla tam síň, hodně tmavá kuchyň a dveře do velké jizby, ze které byl vstup do světničky. Naproti kuchyně byly dveře do malého pokojíčku, pod ním byl sklep, vcházelo se do něho ze dvora.
Drápala a jeho sestra byli krejčí, jejich dílnou byla velká jizba, ve světničce pracovaly tři i čtyři učnice. Ve velké jizbě měli dvě postele, zrcadlo, stůl, židle, jednu nebo dvě skříně, žehlicí desku. Na stole i na židlích byly módní časopisy a rozešité šaty. Žehlilo se želízkovou žehličkou, želízka se v létě ohřívala v kuchyni a v zimě ve velké místnosti. Žingorovi měli ve dvoře chlévy, které pak starý Žingor přebudoval na byty pro lázeňské hosty.
Za časů klimatických lázní byl na náměstí gloriet, kde lázeňským hostům hrála hudební kapela.
Hned vedle stála chalupa slečen Milinky a Bušinky Zetkových, které měly zelinářství. Byla tam i trafika pana Janíka.
Další dřevěná chalupa na rohu náměstí byla Žingorova, je ve Valašském muzeu. Po pravé straně byl zděný dům Endersův, měl čp. 185, u domovních dveří bylo použito zárubní z hradu Rožnova. V přízemí byla původně kavárna, později Zgabajův obchod s krátkým zbožím. Na dvou sousedních číslech postavil v roce 1871 Rudolf Bill velmi pohodlný dům. V přízemí byl po pravé straně obchod, vlevo tři pokoje a kuchyně. V patře byly pokoje pro lázeňské hosty.“
Starý Rožnov, dřevěné městečko jako malované, byl svého času oblíbený zvláště lázeňskými hosty, jeho půvab je podnes uchován v paměti roduvěrných Rožnovanů a ve starých fotografiích.
Současné náměstí, uprostřed socha T. G. Masaryka.
Text foto a reprofoto © Richard Sobotka
Foto © archiv VMP