V roce 2017 si Rožnov pod Radhoštěm připomíná 750 let od prvé písemné zmínky o založení. Historikové se přou, že dřevěné městečko, jak byl v minulosti Rožnov pro své stavby ze dřeva také nazýván, mohl existovat nejdříve až roku 1411. V tomto roce však už byl Rožnov (podle Čeňka Kramoliše) ustanoven městysem.
Čeněk Kramoliš, jehož historické práce o Rožnovu a Valašsku jsou nezřídka zpochybňovány, uvádí: Biskup olom. Bruno, zakladatel Rožnova, byl prvním jeho majetníkem až do své smrti 1281. V době panování Otakara II. náležela velká část Valašska biskupu tomuto, jenž byl miláčkem královým i rádcem jeho milým. Byl nejen důmyslným církevním hodnostářem, který opravil život podřízeného duchovenstva a založil mnoho osad, ale byl též výtečným státníkem a výborným znalcem věcí vojenských.
A na jiném místě: Poněvadž Bruno, jenž byl od roku 1246 biskupem, Rožnov založil, musil povstati mezi lety 1246-1267. Ale není tím vyloučena možnost, že již předtím osadníci tam žili a biskup osadu jen rozšířil nebo právně uspořádal.
Bruno považoval ten to koutek Moravy za velmi důležitý, poněvadž činil snadný přechod do Uher, jichž král Béla v nepřátelství žil s Přemyslem Otakarem II. Rožnov byl té doby s této strany poslední osadou u hranic moravskouherských a tudíž strážcem přechodu toho.
Nedaleko založené osady na jihozápadní straně zdvíhal se nad řekou Bečvou homolovitý vrch sopečného původu, nyní Hradisko zvaný, jenž byl jako stvořen, by na temeni svém hostil hrad. (Čeněk Kramoliš: Rožnovský okres, 1907)
Historikové si při prezentaci tohoto tématu s oblibou povzdechnou, že bohužel není k dispozici žádný materiál pro podporu toho či onoho tvrzení. Postrádaný materiál však možná leží v ruinách rožnovského hradu, dnes zvaného Hradisko, jediného v někdejším okresu Vsetín, ale schází snaha pro jeho solidní archeologický průzkum.
I práce historiků jsou stavěny na domněnkách, dohadech a dedukcích. A než dojde k archeologickému průzkumu alespoň toho, co je Rožnovu nejblíže, rád se přidržím prací Čeňka Kramoliše. Už proto, že měl Rožnov rád, což dokazují dedikace, uvedené u některých jeho knižních titulů: Tuto knížku, které jsem věnoval nejvíce práce a času ze všech knih, jež jsem napsal, věnuji z lásky městu Rožnovu. Spisovatel. (Kroniky města Rožnova pod Radhoštěm. Vydáno nákladem města Rožnova p. R. 1920.) I tuto druhou knihu věnuji z lásky svému rodnému MĚSTU ROŽNOVU. Spisovatel. (Ročenka města Rožnova pod Radh. a osad v okrese. 1931.)
S historickým bádáním o tom co bylo či nebylo, co mohlo být a nemuselo, nemá drobná publikace „Jak Valaši putovali do Rožnova“, kromě historicky pojatého námětu, téměř nic nebo jen málo společného. Inspirací byla literární soutěž školáků těch nejmenších i těch větších o nahlédnutí do minulosti i současnosti města Rožnova pod Radhoštěm. Fantazii nebyly kladeny žádné meze.
To bylo lákavé. Sice jsme spolu s vynikajícím rožnovským malířem Vladimírem Bartoškem prošvihli uzávěrku literární soutěže, ale beztak bychom se nevešli do žádné věkové kategorie. Takže jsme s lehkým využitím historických faktů popustili uzdu fantazie. Práce o putování Valachů nám přinášela radost a věříme, že touto drobností potěšíme v jubilejním roce města Rožnova pod Radhoštěm i milé čtenáře.
Text © Richard Sobotka, Ilustrace © Vladimír Bartošek