Padne-li řeč na léto, pesimisté jízlivě poznamenají, že bylo v úterý dopoledne. Jenže se neví, které úterý. Spolehlivě můžeme určit, že v červenci. Darebák červen se rád přichýlí spíš k jaru – a srpen už má příchuť podzimu. Spory se vedou, jestli v úterý už začátkem, uprostřed, nebo spíš koncem uvedeného měsíce. A jestli to bylo od desáté do dvanácté hodiny dopoledne, nebo spíš někdy mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinu odpoledne.
Pamětníci se mohou dušovat, že výraz „léto“ patří na Valašsku mezi cizí či neznámá slova a někteří začnou hbitě odříkávat pranostiky valašských kmetů, že se za mlhavým lednem plíží mokré jaro, únor že vodu spustí a březen ji v led zhustí, že v březnu za kamna vlezem a ještě v dubnu tam rádi budem. A květen? Může nás laskat jak chce, o svá práva se hlásí ledoví muži Pankrác, Servác a Bonifác. Vzápětí Žofie s prašpatnou dešťovou pověstí. V červnu si s deštěm pohrává Medard. Pak už se o svá chladná rána hlásí Anna. Jen snílek by čekal, že alespoň srpen vynahradí, co předchozí měsíce zanedbaly, neboť studený vítr ze strnišť fouká. A měsíc září je už jen vzdálenou ozvěnou léta – čeho červenec a srpen nedovaří, toho září neusmaží. Po svatém Matouši stáhni čepici na uši a po svatém Jeronýmu připravuj se už na zimu.
V přehršli lidových mouder staříčků a dědečků je o létu zmínka v jediné pranostice: Na svatého Eliáše (20. července) dopoledne léto a odpoledne podzim – pokud se ovšem vydaří.
Asi tomu tak bylo i letošního roku.
Být o tom čase bača s houfem oveček na Radhošti, rozepnul by si během vrcholícího léta u beránčího kožichu nejsvrchnější knoflík. A jelikož by ovečky hicem bečely čím dál víc, rozepnul by si na huňatém kožichu i spodní a poslední knoflík. Ovčáčtí hafani by za trochu teplejšího léta povytáhli jazyky, dál by strašili turisty a ňuchali jim v batohu po něčem k snědku.
U městských lidí nějaký stupínek na teploměru navíc, ať na stupnici Celsiově, Kelvinově, Fahrenheitově či Réamurově žádnou paniku nevyvolá. Lokální televize stručně uvedla zvýšenou návštěvu na místním koupališti. Všímavý člověk zaznamenal, že také na horním splavu řeky Bečvy bylo několik koupačů, podobně jako u splavu zuberského, tam na břehu alespoň natloukli několik laviček, zbudovali stánek s občerstvením a od rána do večera tam skřípala melodie vyluzovaná stereo magičem.
Žádného ze zpravodajců nezaujala Mařka J., která si v odvážně střižených plavkách máčela nohy v řece Bečvě, ale jen od kotníků po kolena, neb nebyla v plavání zdatná a podle zpráv z druhé ruky, že se nacházela v požehnaném stavu. Jméno svůdníka, byť v náznaku, nebylo uvedeno. Že by další matku samoživitelku mělo na svědomí pořádně nažhavené sluníčko?
Každé léto umí čarovat. A pokud nás to letošní tu a tam zanechalo v úžasu, čímpak překvapí léto roku následujícího?
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka