Neobyčejným zážitkem je návštěva mohutných ruin jednoho z našich nejstarších a nejrozlehlejších hradů Hukvaldy. Hrad založil v prvé polovině 13. století rytíř Arnold z Hückenwagenu, který dlel v českých zemích na pozvání krále Přemysla Otakara I. Hrad byl pak převážně v držení olomouckého biskupství až do roku 1948, kdy byl zestátněn. Nikým nedobytý hrad podlehl 5. října 1762 zničujícímu požáru ze kterého se již nevzpamatoval. O chátrajícím hradu se pak psalo jako o romantické zřícenině a byl místem častých výletů, což v podstatě i při jeho současné renovaci platí doposud.
Pestrá minulost hradu vypráví, že v 16. století sloužil jako vězení provinilých kněží. V letech 1642 a 1645 byl marně dobýván švédskými vojsky. Nejnovější historie hovoří o geniálním hudebním skladateli Leoši Janáčkovi, který se narodil 3. 7. 1854 jako deváté ze třinácti dětí chudého hukvaldského kantora, který měl hrad v oblibě, jehož hudba byla tak originální, že vzbuzovala odpor konzervativců. Podnes Leoše Janáčka připomíná plastika Lišky Bystroušky, kterou na paměť prvního uvedení stejnojmenné opery na Hukvaldech 20. 6. 1959 věnovali myslivci a lesníci.
Roku 1567 byla olomouckým biskupem Vilémem Prusinovským z Vickova založena v podhradí obora jelení a dančí zvěře, ta je dodnes součástí unikátního komplexu staletých bukových porostů.
Na vstupní hradní bráně je kamenný erb biskupa Leopolda Viléma. Mezi třetí a čtvrtou bránou býval v příkopě psinec, psi se používali k honu zvěře.
Dominantu hradu tvoří bílá věž z konce 15. stol. vybudována pány z Boskovic. Ve vyšších patrech byly byty olomouckých úředníků, v přízemí hradní kuchyně. Na nádvoří byly stáje a dům podkoního, později duchovních a purkrabího.
Hradní studna vybudována r. 1581 do hloubky 150 m neměla vodu, ta byla do studny přivedena z boční strany štolou z řeky Ondřejnice. R. 1738 vyhořel dřevěný mechanismus, kterým se voda dostávala na povrch. Nepoužívaná studna už nebyla obnovena a po jejím zasypání zůstalo jen 40 m hloubky.
Hukvaldské úsměvy i slzy.
Vypráví se, že na hradě existovala na dvacet metrů hluboká lidomorna, kde byli do železných kruhů přikováni odsouzenci k smrti.
Jedna z pověstí vypráví o hejtmanu Harasovském, který nacházel zalíbení ve sličných dcerách místních poddaných. Když spatřil na pastvě mladičkou dceru preclíkáře Světlíka, hned poslal drába, aby ji přiměl ke službě na hradě. Vyděšený preclíkář ve snaze dceru uchránit panských choutek ji raději ukryl u příbuzných. Zuřící Harasovský ho uvrhl do hradní mučírny a do rukou nemilosrdného kata, ale přes krutá muka preclíkář Světlík nevyzradil, kam dceru ukryl.
I čerti byli na hukvaldského krutého a samolibého pána krátcí. Když nenáviděný pán konečně zemřel, nepřijala rakev s jeho tělem země ani voda. Až hukvaldský kat za vysokou odměnu dokázal poradit, co dělat. Uťal nebohému obě ruce, jednu mu uložil pod hlavu a druhou pod nohy, pak rakev zatloukli hrubými hřeby a odvezli vozem taženým párem vraníků k Lipníku nad Bečvou na pohřebiště zločinců a sebevrahů.
Také prý na dně hluboké hradní studny podnes leží tikající zlaté hodinky kteréhosi příliš zvědavého turisty.
Voda na Hukvaldech prý bývala dražší než víno, protože bezvodá studna byla hluboká 176 metrů. Prohloubená až na úroveň říčky Ondřejnice byla s ní u dna propojena tunelem. Právě tudy se pak dostal na hrad zbojník Ondráš aby zachránil svého otce.
Na Hukvaldech je prý podnes někde ukryt poklad z lupu Ondrášových zbojníků. U hrubého buku v hukvaldské oboře byl prý ukryt poklad tak velký, že by za něj koupil půlku Moravy. Hrubý buk pokáceli roku 1907, nic nenašli. Další poklady však mají údajně ležet v hukvaldské oboře podnes.
Původně předsunuté opevnění z 15. století zvané Hradní motta slouží v posledních letech kulturním účelům. Pravidelně se zde kvůli skvělé akustice i neobyčejnému prostředí konají Janáčkovy hudební slavnosti. Při jednom vystoupení, ve snaze pořídit atraktivní záběr, vyšplhal třiapadesátiletý fotograf F. Ř. na obvodní zeď, tady po zakolísání přepadl na vnější stranu stěny a smrtelně se zranil.
Ani plastiku Lišky Bystroušky, věnovanou myslivci a lesníky na památku prvního uvedení Janáčkovy stejnojmenné opery na Hukvaldech 20. 6. 1959 nečekal dobrý osud. V říjnu 2014 byla zcizena, také i masivní kovová tabule z vedlejšího kamene připomínající tuto událost. Pachatele se nepodařilo vypátrat. V roce 2016 byla instalována náhradní plastika Lišky Bystroušky.
Návštěva malebného hradu Hukvaldy uprostřed divoce romantické přírody je přívětivým místem pro potěšení očí i ducha, celkovou relaxaci a načerpání sil.
Text foto a reprofoto © Richard Sobotka