| Nejstarší rožnovské sídliště Záhumení (původně Záhumní) se nachází jihovýchodně od Masarykova náměstí v místech, kde ještě v polovině 20. století hospodařili rožnovští měšťané za humny na svých polích. Výstavbu třípodlažních domů prvního rožnovského sídliště si vynutil bouřlivý rozvoj národního podniku Tesla, zaměřeného na elektrovakuovou techniku.
Pohled na Záhumení z Náměstí Míru. Sídliště Záhumení má necelou tisícovku obyvatel, ohraničuje je ulice Partyzánská a okrasnou zelení upravené Náměstí Míru. Páteří sídliště je ulice Julia Fučíka, která vede přes pomyslné centrum se zdobenými domy a s prodejnami potravinového zboží v přízemí, a pokračuje k administrativním budovám Valašského muzea v přírodě. Od roku 1975 doplňuje sídliště rozsáhlý objekt sociálních služeb Domov seniorů pro přibližně 200 obyvatel. Sídlištěm souběžně prochází ulice Jiřího Wolkera a Čechova ulice, příčně zástavbu protíná ulice Boženy Němcové. Všechny ulice mají sadovou úpravu městské zeleně a takto navazují na někdejší historii klimatického lázeňství města Rožnova.
Ulice Julia Fučíka. Na Záhumení vzpomínala svého času paní Věra Klasová: „Když se ještě neříkalo Záhumení, ale Záhumní, prožívala jsem v této části města celé své dětství. Na jaře kvetly kolem Jurajdova kříže spousty petrklíčů a sasanek, v zimě to byl ráj pro naše sáňkařské a lyžařské začátky. Na podzim se u kříže pořádaly závody v pouštění draků. Všude kolem byla pečlivě udržovaná pole. V zimě tu byly koroptvičky, na jaře se ozývaly kukačky, zvláštností nebyl ani skřivánek, který zpíval a vzápětí padal jako kámen do svého hnízda. Pak se začalo budovat městské sídliště Záhumení. A já si povzdechla: Kdeže je to mé Záhumní?“
Sídliště Záhumení zdobí sgrafita Jana Kobzáně. Výstavba sídliště Záhumení byla zahájena kolem roku 1950 a končila po roce 1960. V souladu s tehdejší politikou o šíření kultury mezi pracující byly jednotlivé budovy sídliště Záhumení vyzdobeny sgrafity, kde takto vznikla neobyčejná galerie malíře Jana Kobzáně |
Text a foto © Richard Sobotka