Vlastnit v současnosti drátovaný hrnec je málem jako vyhrát v loterii. Jsou v některých muzeích, v soukromém vlastnictví už jen jako vzácné dědictví po babičce.
Ještě v prvé polovině 20. století byli dráteníci k vidění, jak putují od vesnice k vesnici s dřevěnou krosnou na zádech, na ní zavěšeno kolo drátu, koženou brašnu přes rameno a povolávali: „Hrnce dratovať!“ Za úplatu opravovali prasklé hrnce, džbány, mísy a další nádobí zhotovené z hlíny či keramiky, které v té době bylo pro každou hospodyni nepostradatelné. Dráteník poškozenou nádobu spravoval oplétáním drátěnými oky, aby se nádoba při dalším používání nerozpadla. Jejich práce musela být dobře udělaná a skutečně některý z těch drátovaných hrnců vydržel přes sto let až do současnosti, kdy slouží spíš jako dekorativní vzácnost.
Práce dráteníků nebyla příliš ceněna, jejich řemeslo bylo označované za žebrácké a takto se také dostali do povědomí úslovím: Chudý jako dráteník.
Dráteník je osoba, zabývající se řemeslnou činností zvanou drátenictví.
Drátkování (nebo také drátování) je stará ruční technika, při které dráteník využívá dráty různých typů a tlouštěk původně k drátování hrnců a keramického nádobí, v novějších časech k tvorbě dekorací, šperků a podobně.
Co všechno dráteník ke své práci potřeboval? Nepostradatelným nářadím jsou kleště štípací, kleště kulaté pro tvorbu očka a kleště ploché pro přichycení drátu. Také se hodí kleště se zoubky pro uchycení a ohýbání drátu.
I když lidé znali drát již od pravěku, drátenické řemeslo se zrodilo až v 16. století na Slovensku. Největšího rozkvětu se drátenické řemeslo dočkalo na přelomu 19. a 20. století. V té době se slovenští dráteníci postupně dostali do celé Evropy, pronikli do Ruska a také do Ameriky. Kromě oprav nádobí z drátu vyráběli také různé kuchyňské náčiní, ptačí klece, pastičky na myši, síta, zahradní nábytek, zábradlí, mříže a výrobky z drátu pro různá průmyslová odvětví. Také ozdobné předměty a šperky. Postupem času se vandrovní dráteníci proměnili v obchodní cestující, kteří prodávali výrobky drátenických dílen.
Ve druhé polovině 19. století se drátenictví rozmohlo zejména v Rusku. Ještě na začátku 20. století tam bylo zhruba 80 drátenických dílen, dokonce i největší drátenická továrna na světě, která zaměstnávala na 400 zaměstnanců. Tečku za úspěšným podnikáním slovenských dráteníků v Rusku znamenala první světová válka a následná revoluce. Slovenští dráteníci se sice vrátili domů na Slovensko, ale bez majetku a bez peněz.
V nových čase po zavedení výrobků z plastu, mnohem levnějších než práce dráteníků, drátenické řemeslo upadlo. Jako takové sice nezaniklo, ale proměnilo se v umělecké řemeslo.
Drátenictví může být příkladem toho, jak se nuzné a zanikající řemeslo časem změní z drátování obyčejných hrnců na umělecké řemeslo.
Na vrchních snímcích je více jak sto let starý drátovaný hrnec.
Čmelák a Kapr, drátkovaná bižuterie Heleny Poláškové z Uhlisk – Rožnov pod Radhoštěm.
Text a foto © Richard Sobotka