Pravdivá je pranostika, že Podzim přijíždí na strakaté kobyle. Podzim v hornaté končině pod Radhoštěm jsou dny zářivě přioděné průsvitnou mlžkou, kdy halné větry přetváří kraj drsných hor do zasnění. Chladnou noc střídá teplý den a je příjemné posedět na zápraží, mhouřit oči do časů, které už odezněly a vrací se jen vzdáleným odleskem a ozvěnou dávno zaprášených vzpomínek.
Nastal čas, kdy se pavoučci poutníčci vznášejí prostorem na stříbrných vláknech a vydávají se do krajů neznámých a netušených.
Je to čas malířů, kteří se usadí i se svým náčiním na vyvýšené místo s dobrým výhledem, barvami a štětci zaznamenávají na plátno lesy a stráně, domky horalů, barvy pozdního léta, seschlou trávu ve které rád lenoší zajíc, studánku ke které chodí pít srny a laně, sukovité větve prastarých buků a štíhlé jedle se stříbrným jehličím.
Čas krásného podzimu se rok co rok vrací, ale těch malířů na sluncem ozářených stráních už není, ani prastarých pasekářských chalup, horských políček, ani božích muk, které po věky byly duší hor.
Dny babího léta pozvolna umetají horalské chodníčky zimě, která mezi kmeny staletých buků nahlíží kudy se vetřít do údolí.
Za temných nocí jiskří na obloze závěje hvězd, za jasných nocí se kutálí od obzoru k obzoru Měsíc v úplňku jako jubilejní stříbrná mince.
Vrány s vrzavým krákáním přelétají na střapatých křídlech údolí.
Čas sotva znatelně míjí další milník a jen co za sebou zavře jedny dveře, už otevírá další.
Astronomický podzim začíná na severní polokouli podzimní rovnodenností v sobotu 23. září 2023 v 8 hodin a 50 minut dopoledne. V tento den vychází Slunce přesně na východě a zapadá přesně na západě. Slunce vstupuje do znamení Váh. Svátek má Berta.
Podzim patří k nejmalebnějším obdobím celého kalendářního roku.
Text a foto © Richard Sobotka