Rožnovský malíř Jaroslav Frydrych (17. 10. 1928 – 13. 8. 1982), by se v říjnu roku 2023 dožil 95 let.
Byl výborným muzikantem, ovládal mistrovsky housle i cimbál, ale především byl malířem, snad ještě přesněji valašským malířem, bez hanlivého podtextu regionálního umění, ba naopak, povznášen hornatinou rodného kraje ke stále smělejším výtvarným metám. Jeho cesta k umění nebyla snadná, nikdy na to nezapomněl, proto ta pokora před lidmi a před uměním. Prací ve fabrice a potom chůzí po valašských pasekách a malováním portrétů obyčejných lidí se dobral podstaty složitosti života a světa. Právě to vyjadřují jeho obrazy, které se tematicky vymykají líbivému koloritu beskydské krajiny. V paměti utkví portréty strýců Andrýsa a Zezulky, také však portréty sukovitých buků, portréty nahrbených chaloupek v horách, portréty krajiny obolavělé a přesto krásné. Někdejší Valašsko přetrvává v obrazech malíře Jaroslava Frydrycha.
Akademický malíř Luděk Majer (31. 12. 1925 – 10. 10. 2013). V měsíci říjnu roku 2023 je 10 let od malířova úmrtí.
Absolvoval ve Zlíně Školu umění, pak v letech 1946-51 studoval na AVU v Praze. Věnoval se malbě, grafice, monumentální tvorbě a knižní ilustraci. I když ho malování zaujalo už od dětských let netušil kolik obrazů nakonec vyjde z jeho štětců a kam všude se dostanou. Bez nadsázky lze uvést, že téměř každá domácnost na Valašsku má nějaké výtvarné dílo Luďka Majera, byť i v podobě knižní ilustrace. Luděk Majer sice označovaný jako ryze valašský malíř však také vytvořil rozsáhlé dílo portrétní. A také celou řadu obrazů moderního pojetí, aniž by se při jejich tvorbě vzdal myšlenky zaznamenávat dění a život a svět současný. V posledních letech své tvorby se však také vrací k „zašlým časům“, kdy v určité retrospektivě své tvorby dokládá, co z původního Valašska, z těch chalup a z krajiny, která se už také částečně pozměnila, zůstalo. „Koroze času Valašsko proměnila často k nepoznání,“ řekl Mistr. „A právě ty kresby jsou takovým záznamem doby před padesáti a více lety, kdy jsem se po absolvování Akademie vrátil na Valašsko, začal chodit do plenéru malovat krajinu.“
Ak. malíř Luděk Majer je také označován za básníka valašské krajiny, meditujícího malíře, za netradičního malíře, malíře malujícího vzpomínky. Ve skutečnosti je to malíř veskrze svůj, ryze a nezaměnitelně. Právě ta jeho vytrvalost jít vlastní cestou z něj vykovala malíře, bez kterého si Valašsko nelze představit.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka