Rožnovská Bečva pramení na severních svazích Vysoké asi 1000 m n. m. Po 37,6 km se pod Valašským Meziříčím slévá s Bečvou Vsetínskou. Na této vzdálenosti přijímá 32 přítoků zprava a 28 přítoků zleva. Od pramene prudce klesá průměrným spádem 19 m na 1 km. U soutoku činí její průměrný průtok 3,92 metry krychlové za sekundu a přivádí do tohoto místa vody z povodí o ploše 254,32 km čtverečních.
O Rožnovské Bečvě zaznamenal Čeněk Kramoliš: „Jméno řeky Bečvy zdá se býti zkráceninou slova ´Bečivá´. Rožnovská Bečva však nezpívá jen teskně posmutnělé melodie, ale zurčí a třpytivě skáče po kamenech, zpívá na veselou notu. Chvílemi spočívá v tůních, stíněných vrbinou či olší, dál plyne hravými vlnkami.
Čistá pramenitá horská voda chová v lůně svém mnoho ryb. Její vody, i vody horských potoků, jsou bohaté na ryby, počínaje pstruhem obecným, lipanem, štikou, kaprem, línem, tlouštěm, mřenkou, bělicí, střevlí a jinými, všem je králem pstruh duhový.“
Důvěrně Rožnovskou Bečvu zná rybář tělem i duší ing. Jaromír Kudlák, který (nar. 1933) si v letošním roce připomíná významné životní výročí.
„Rožnovská Bečva patří mezi divočící řeky. Má široké štěrkové řečiště, kde v průběhu let mění svůj tok, pokud ji člověk nespoutá. V blízkosti pramene je to horská bystřina s pohyblivým štěrkovým podložím, tam se ve studené a rychlé vodě drží pstruzi, doprovodnou rybou je vranka pruhoploutvá. V lokalitě U Nové začíná mít Bečva charakter podhorské říčky, tok se zklidnil, snosy štěrku jsou méně výrazné, místy se dokáže uchytit příbřežní vegetace. K pstruhovi a vrance tady přistupuje střevle, přimísen je i lipan podhorní. Někdy se objeví okoun. Pod Eroplánem se začíná objevovat mřenka mramorovaná.
Splav na Bučiskách tvoří určitý předěl. Vyskytuje se ouklejka pruhovaná a proti říčnímu toku se až sem dostává parma.
Vyskytuje se v naší řece také pstruh duhový americký. Revitalizujeme jím vodní toky všude tam, kde pstruh potoční nenachází dost úkrytů. Hájený a chráněný je rak říční.
K řece neodmyslitelně patří ledňáček, skorec, konipas horský a bílý. Objevuje se čáp bílý a také vzácně čáp černý. Dříve byl početný pisík, ukázala se i slípka zelenonohá. Divoká kachna je tady doma. Také vydra. Jsou zde i rybožraví ptáci – volavka a kormorán, tito predátoři se hrnou k řece jako k prostřenému stolu, proto je rybáři nemají rádi.
Řeku doprovázejí stromy a rostliny. V horní části převažují jehličnany. Ve střední části je běžná olše zelená, šedá, lepkavá. Vrby i topol. Dosti častý je jasan. Rostlinné společenství je přibližně stejné po celé délce toku.
Také řeka žije, neustále se mění, mládne. To jen člověk stárne a zároveň zraje, pak vidí řeku poněkud jinýma očima.“
Text a foto © Richard Sobotka