Roku 1872 lázeňský ruch Rožnově utěšeně narůstal. Kdo jen trochu mohl, vypravil se i přes obtíže s cestováním do dřevěného městečka, ukrytého daleko v horách. Patřilo ke společenskému bontonu navštívit rožnovské klimatické lázně.
Roku 1872 se v čase léčebné saisony vypravil do Rožnova také Emil Littera. Nezachovala se o něm žádná zpráva, kromě jeho vlastnoručně psaného deníčku „Rožnov a jeho okolí“, psaného na upamatování svého pobytu v Rožnově od středy 19. června do úterý šestého srpna roku 1872. Ve spisku zaznamenal obyčeje a zvyky moravských Valachů. Pobyt v Rožnově a jeho okolí zanechal v pisateli hluboký dojem, jak je patrné z 99 úhledným písmem popsaných stran přibližně 6336 slovy tehdejší češtinou, i s výpomocí němčiny a latiny.
„Zdejší obyčeje a slavnosti jsou uzpůsobeny dobročinný dojem na cizince konati. Zvlášť krásna slavnosť svatojanská večer před 24. červnem, jako upamatováni na obrat slunce. Tichý nočni mrak se rozprostírá na umlklých výšinach. Slyš! Tu rozléhá se udolím a skrz kopce hřmotný výbuch a najednou šlahne blesk skrz tmu. Světlolesklé puntíky se ukazuji vzduchem kejklovně brzy na tom brzy na onom kopci, začátečně po jednom, až mnoho tisíc se jich naskytne, až zdá se, že pozemní duchové divoký tanec provádí, ohniví draci a salamandrové syčí uhanějic lesy, všude šlahají plamenem žhnouci jazyky k tmavé obloze, až konečně se zdá jen jeden ohnivý kruh spatřiti, jak kdyby kolem krku mohutných kolosů háv těchto plamenů omotán byl.“
Nezapomenutelný dojem na pisatele učinil také… „Mohutný kopec Radhošť, vysoký 3552 vídeňských střevíců nad hladinou mořskou, který tisíce let viděl odšuměti a pobyt na jeho vrchu vzbudí v srdci netušené city.“
Mimo jiné také zaznamenal, že se lid pastýřsky a rolnicky pro namáhavou obživu méně stará o krásu a ozdobu, kože z ulovených zvířat surové a nevydělané přes ramena jim visely.
A dodává: „Po dny pobytu v Rožnově v čas léčebné saisony je o návštěvníka vždy postarané.“
Roku 1872 byl rožnovským starostou Čeněk Janík a tehdejší léto nepatřilo k nejpříznivějším. Dne 10. července večer náhlý liják, jenž trval do půlnoci, rozvodnil Hážovku, že snad zatopí celý Rožnov. Na náměstí bylo po pás vody, a když do rána opadla, zůstavila po sobě nános na půl lokte vysoký. Dne 17. srpna rozvodnila se zase Bečva, strhla horní most a stav nad ním i lávku, po které se přecházelo na Hradišťko. Z Hájnice utrhla velký kus břehu i se stromy.
Byly i příznivé dny. Podzim toho roku byl pěkný a teplý. Stromy a květiny znovu kvetly. Dne 13. prosince napadl na tři palce sníh, ale o Vánocích nebylo po něm ani památky, na poli pásly se ovce a chlapci chodili bosi. Pěkné počasí trvalo až do Tří králů.
Toho roku 1872 byla zásluhou kaplana Fr. Koželuhy zřízena veřejná knihovna – a to je v roce 2023 úctyhodných 151 let nepřetržitého provozu rožnovské knihovny. Při návštěvě Rožnova ji navštívil a daroval své spisy i „Otec národa“ František Palacký.
Text, reprofoto a foto © Richard Sobotka