Časy, kdy Rožnovem svištěly pneumatiky při rychlostním závodu motocyklů a automobilů Rožnovský trojúhelník, ty se už nevrátí.
S nápadem uspořádat rychlostní závod motocyklů a automobilů Rožnovský trojúhelník přišli v roce 1960 členové tehdejšího Auto-motoklubu, který širokou škálou aktivit šířil mezi občany zájem o motorismus. Akce to byla nejen zajímavá, ale také velmi úspěšná, jak svého času vzpomínal předseda Autoklubu pan Antonín Valenta.
„V kategorii motocyklů to byly kubatury 125, 250 a 350. U automobilů kategorie sportovních vozidel. Start závodu se konal na Nábřeží Dukelských hrdinů, trať vedla přes dolní světelnou křižovatku (tehdy bez ostrůvku), pak kolem restaurace Janík, přes dolní most a náměstí, pokračovala Palackého ulicí kolem staré Polikliniky OÚNZ, hotelu Koruna na horní most a na křižovatce Eroplán zpět na Nábřeží.
Připravit trať bylo náročné. Autoklubáci museli brigádnicky předláždit část Nádražní ulice před někdejší hospodářskou usedlostí Jakšíkových, také od sochy Palackého až po Polikliniku, aby byl povrch bezpečný i při vysokých rychlostech. Celá trať musela být důkladně vyčištěna – toho se zhostil slavný Jarda Dratva, který se zametacím vozem objezdil celé město. Obrubníky chodníků byly natřeny bílou barvou, aby je jezdci bezpečně viděli. Sloupy elektrického osvětlení bylo nutno obalit pytli naplněnými slámou.
Je ovšem třeba poznamenat, že tehdejší bezpečnostní předpisy byly pro takový závod daleko volnější. Dnes by sotva bylo možné uspořádat takovéto závody ve městě na běžných silnicích.
Dosahované rychlosti byly na tehdejší dobu úctyhodné. Přes město tak do stovky, na Nábřeží jel každý, co to dalo: motocykly podle kubatury kolem sto třiceti kilometrů v hodině, automobily ještě víc.
Cíl závodu byl opět na Nábřeží.
Tyto divácky velmi úspěšné závody se odejely celkem tři ročníky. Při posledním závodu totiž došlo ke smrtelné nehodě jednoho z jezdců motocyklu a při šetření bylo konstatováno, že trať nevyhovuje dosahovaným rychlostem – což prakticky znamenalo konec rychlostních závodů Rožnovský trojúhelník.
Byly to pěkné závody, lidem se líbily. Členové Autoklubu měli pocit, že se podařilo uspořádat zajímavou akci a udělat dobrou věc.“
Na některé z aktivit, byť zajímavých a úspěšných, zbyla už jen vzpomínka.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka