Kromě všeobecně zavedeného pořekadla, že „Svatý Martin přijíždí na bílém koni“ to mohou být i alternativní varianty: „Na svatého Martina začíná zima“, nebo „Zima bílá na Martina“. „Na svatého Martina kouřívá se z komína“. „Na svatého Martina pláče husí rodina“.
Ale kdo ví, jak tomu je s bílým koněm a se svatým Martinem doopravdy. Jestlipak už dal pokyn podkonímu, aby ze všelijak barevného stáda koní vybral pěkného bělouše, dobře ho vykartáčoval a naleštil mu kopyta. I když je všechno v pořádku a svatý Martin se může vyhoupnout do sedla, pořád není jistota, jestli nebeská fabrika na sníh nezaspala a andělé nelenošili, jestli včas splnili stanovený plán sněhových vloček na přiměřené pokrytí hektarů luk a polí, na lesnaté porosty, střechy domků na horských samotách, také venkovské dvorky a zahrady. Dobrý úmysl sice být může, ale když sněhu není, pak zůstanou jen smutné oči dětí, které ho marně vyhlížejí. Potom nezbývá, než se vymluvit na nejisté počasí.
Co počasí se týká, všichni moc dobře vědí, jaké má být. Jaro rozjásané a plné květú, léto přívětivé teplé, podzim nádherně barevný a zima bílá křehkými sněhovými vločkami a pořádně mrazivá.
Pokud jde o svatého Martina je zaznamenáno, že se narodil v Sabarii (nyní Kamenec) v Panonii jako syn římského setníka. Jeho rodiče byli pohané, ale když Martin poznal křesťanskou víru, neváhal vstoupit do řad čekatelů na svatý křest. Byl vlídný a laskavý k vojákům i k otrokům, k chudým lidem byl milosrdný, pod vojenským krunýřem mu bilo srdce plné lásky k Bohu a lidem. Jednoho dne jel Martin za krutého mrazu i s několika vojáky do Amiensu. U městské brány se zimou třásl polonahý chuďas. Žádný z jezdců si ho nevšiml, jen Martin – rozťal mečem svůj vojenský plášť a polovinu dal žebrákovi.
Martin se nechal roku 339 pokřtít a žil jako poustevník, ale po smrti biskupa v Tours byl ustanoven místo něho. Zemřel roku 397.
V současnosti patří Martin mezi nejznámější a nejoblíbenější světce. Svatý Martin je patronem všech kněží, mužů ve zbrani a lidí, kteří prošli válkou či bitvami. Jeho svátek se připomíná 11. listopadu.
Vyhlášené jsou v tento den svatomartinské hody, kdy je hojnost jídla se svatomartinským pečivem a svatomartinskou husou, zapíjenou červeným svatomartinským vínem.
Ať je jak, o svátku svatého Martina jsou už ozvuky léta pravého i toho babího minulostí. Dny jsou stále kratší. Vždyť do zimního slunovratu, do nejkratšího dne a nejdelší noci, schází už jen pouhých čtyřicet nocí strávených pod teplou duchnou.
S následujícími stále delšími dny sice zvolna, ale s nadšením vstoupíme do nového času, o kterém však ani zbla nevíme, jaký bude.
Obec Veselá má za patrona i ve znaku svatého Martina.
Veselský kostelíček je zasvěcený svatému Martinovi, vyobrazenému v interiéru nad oltářem.
Město Frenštát pod Radhoštěm má za patrona svatého Martina.
Text a foto © Richard Sobotka