Základem stravy na Valašsku byly zemáky, spolu s mlékem je měli na snídani, oběd i večeři. Další poživatinou bylo zelí. Ne nadarmo se říkalo: Zemňáky a zelé – živobytí celé.
Zemáky se kopaly až o Václavu (28. září), aby v zemi dozrály. Aby se brambory nepřejedly, připravovali je Valaši několika způsoby.
Pečáky se slupkou pekli kravaři ve žhavém popelu, stačilo je očistit, rozpůlit a osolit. V domácnosti se zemáky částečně zbavené slupky a posolené pekly v horké troubě. Nejchutnější byly uložené na plechu, posolené a omaštěné máslem. Všechny se jedly s mlékem, podmáslím, smetanou, máslem, nebo brynzou.
Chutné jsou zemáky zbavené slupky, nakrájené na silnější plátky, uložené na namaštěný plech, namaštěné i shora a posypané solí a pečené mírně v troubě.
Zhořáky jsou brambory zbavené slupky vloženy do rendlíku, osoleny a zality vodou nechají se na ohništi vařit. Po odpaření vody se zemáky svrchu žárem opékaly a zároveň zespodu vznikající parou vařily. Takto napůl upečené a napůl uvařené zemáky jsou velmi chutné, připíjí se k nim mléko, podmáslí a smetana.
Kožáky jsou řádně umyté zemáky. Vaří se i se slupkou bez soli. Uvařené se vysypou na misku, ještě horké se loupají, solí se každý zvlášť. Kde měli nad stolem zavěšený polt špeku, mohli zemňákem o něho tysnout, aby měli pochoutku alespoň trochu maštěnou.
Z těsta z nastrouhaných zemáků se přímo na plotně sporáku pekly osúchy. Výborné jsou placky z bramborového těsta zadělávaného kýškou, podmáslím nebo smetanou, uložené na pánvi nebo v kastrolu, maštěné čerstvým máslem, nebo vepřovým sádlem, pečené z obou stran.
Lata je bramborové těsto na tenko rozetřené, pečené v troubě, pak z obou stran maštěné, hotové nakrájené na obdélníčky a uložené do mísy.
Vyhlášené jsou podlesníky z bramborového těsta, pečeného v mírně vytopené peci na listech z hlávkového zelí, po upečení namaštěné smetanou nebo máslem, také plněné tvarohem a stočené jako amoleta.
Z bramborového těsta se připravovaly chlupaté koláčky, vařené v osolené vodě, po zhotovení posypané tvarohem. Jedly se s horkým nebo se studeným mlékem, se smetanou, s omáčkou ze sušených trnek, s džemy a sirupy.
Maškrtně výborná byla také zelnica – výluh z kvašeného zelí se po zředění vodou nechal vařit. Přidala se zátřepka ze smetany a osolila. Během vaření se do ní nakrájelo několik kostek uzeného špeku, domácí uzené nebo klobásy. K jídlu se podává s vařenými zemňáky.
Jak zřejmé i z obyčejného tovaru dokázali Valaši připravit chutná – maškrtná jídla.
Vaškova hospoda, nejstarší objekt Valašského muzea v přírodě. Spíš než na jídlo se tam chodily peníze utrácet za pijatyku. Vpravo v oblíbené Pavlátově cukrárně bylo radost posedět, snímek z roku 1913.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka