Kulturní výročí leden 2024
Dne 3. ledna 2024 uplynulo 100 let od úmrtí knihkupce a nakladatele Josefa Barviče (14. 8. 1853 Velké Karlovice – 3. 1. 1924 Brno). Narodil se na karlovském fojtství. Studoval německou reálku v Novém Jičíně a byl úředníkem ve sklárnách Salomona Reicha. Po skončení vojenské služby začal pracovat v Žákovském knihkupectví v Olomouci. Když získal praktické zkušenosti, odešel do Brna. Dne 12. 7. 1883 otevřel obchod s knihami. Jeho nápad otevřít české knihkupectví v tehdejším hodně německém Brně a ještě na hlavní ulici (dnešní Česká) bylo více než odvážné. Vystavoval české knížky za výlohou, obrazy českých umělců dokonce i přes policejní zákaz této činnosti. Přesto se u něj i nadále scházeli členové české inteligence: Jaroslav Vrchlický, Jiří Mahen, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Leoš Janáček, Rudolf Těsnohlídek, bratři Mrštíkové a další. Na pozvání J. Barviče zpívala v Brně Ema Destinnová. Stal se také programátorem tělovýchovné jednoty Sokol. Nechal přeložit Babičku Boženy Němcové do ruštiny a vydal ji.
Sochař Vratislav Varmuža se narodil před 90. lety dne 13. ledna 1934. Absolvoval FF UP Olomouc. Učil na SUPŠ v Uherském Hradišti, pak na LŠU (ZUŠ) a PedF v Ostravě. V letech 1972-90 vykonával svobodné povolání. Učil na Ostravské univerzitě, kde byl docentem Katedry výtvarné výchovy PedF.
Pracuje s kameninovým šamotovým i jiným vysokožárným keramickým materiálem a s kysličníky kovů na jeho povrchu. Vytváří plastiky, které mají často velkorysé rozměry, pro tento materiál netypické. Od poloviny šedesátých let realizoval více než tři desítky plastik a reliéfů ve veřejném prostoru. Jeho rozsáhlá tvorba zahrnuje rovněž množství kreseb, velkoformátových digitálních grafik a site-specific instalací, občas si rád hraje i se slovy. Ve své tvorbě je vždy svobodný a nezávislý, zároveň ale také pokorný a s respektem k souvislostem, s vědomím tíhy i bolesti lidského života. Neustále je přitahován a fascinován děním tohoto světa, nepřestává se ptát, experimentuje, pochybuje. Jeho dílo odráží cestu tvůrce, který trvale a s hlubokým zaujetím hledá smysl svého, a tedy i našeho bytí.
Básník Ladisdlav Nezdařil zemřel před 25 lety dne 15. 1. 1999. PhDr. Ladislav Nezdařil (nar. 8. 2. 1922 Rožnov pod Radhoštěm, Tylovice), básník a literární teoretik, profesor jazykové školy na UK v Praze. Dětství prožil v Tylovicích, tehdy ještě samostatné obci. Studoval na Gymnáziu Františka Palackého ve Valašském Meziříčí. Už tehdy se zajímal o literaturu a psal verše. Básnickou prvotinu Tiché lásky vydal v roce 1943. V témž roce byl totálně nasazen v Osvětimi. Na krušné válečné časy reagoval básnickou sbírkou Talisman. Po osvobození v roce 1945 napsal a inscenoval v Rožnově pod Radhoštěm svou divadelní hru Jde o můj život. Knihy vydával pod pseudonymy Jan, Jiří nebo Pavel Sutnar.
Po válce studoval na Karlově univerzitě srovnávací literaturu, romanistiku a germanistiku. Poté nastoupil jako vědecký pracovník Akademie věd – Kabinet pro moderní filologii. Pak pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Roku 1960 se stal profesorem na Státní jazykové škole v Praze.
I když se v době komunistického režimu mohl literární vědě věnovat pouze zájmově, vydal v roce 1985 spolu s Petrem Demetzem německou antologii české lyriky Pánbůh mi dluží jednu holku. Je také autorem rozměrné studie Česká poezie v německých překladech.
V roce 1967 si město Rožnov pod Radhoštěm připomínalo 700 let od první písemné zmínky. Při této příležitosti byla vyhlášena literární soutěž, v níž Ladislav Nezdařil získal prvé místo za básnickou sbírku Horní chlapci, napsanou ve valašském nářečí. V této básnické sbírce se básník vyznal z lásky ke kraji, z něhož vyšel, jsou to verše o domovu, o hledání životních jistot, o životě a lásce.
Básnická sbírka Horní chlapci se dočkala celkem čtyř vydání. Ilustracemi verše Ladislava Nezdařila doprovodil v 1. a 2. vydání akademický malíř Luděk Majer, v dalších pak Kornelie Němečková a Karla Palátová.
Milena Habustová, rodilá Rožnovanka, příslušnice starého rožnovského rodu a dlouholetá pracovnice Valašského muzea v přírodě (nar. 24. 1. 1949) si v lednu 2024 připomíná životní výročí. Po studiích nastoupila do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Specializovala se na výzkum lidové stravy a je spoluautorkou knihy Lidová strava na Valašsku s J. Štikou a V. Vrlovou, Život kolem valašské pece s J. Štikou, Ve vodě a na talíři s Z. Cviklem, Hodování vánočního času a Chléb náš vezdejší (s V. Vrlovou). Je iniciátorkou a organizátorkou úspěšného programu Valašského roku – Pekařské soboty.
Evangelický kněz a spisovatel Jan Karafiát zemřel před 95 lety v Praze dne 31. 1. 1929. Narodil se 4. 1. 1846 v Jimramově. Vystudoval gymnázium v Litomyšli a ve Vestfálsku, bohosloví v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. V Německu byl krátce vychovatelem. Vzdělání si prohloubil v Edinburghu, kde navázal v kruzích evangelické inteligence trvalá přátelství. V letech 1872–1874 byl správcem evangelického semináře v Čáslavi. Na Valašsko přišel v roce 1875. Působil na Velké Lhotě (tehdy Hrubé Lhotě) jako evangelický farář (1875-1895). Roku 1895 se přestěhoval do Prahy, kde žil až do své smrti. Na Hrubé Lhotě se zabýval studiem a rozborem Kralického Nového zákona, připravil revizi a kritické vydání Bible kralické. S Valašskem je spojován jako autor knížky Broučci pro malé i velké děti. Po prvním vydání kniha bez ohlasu zapadla, teprve druhé ilustrované vydání se proslavilo a kniha se dočkala i cizojazyčných překladů a televizního zpracování. Přes Velkou Lhotu vede Naučná stezka Jana Karafiáta.
Vložil –sb-