Kdyby tak letošní měsíc leden věděl, co vlastně chce. Některá místa planety Země trápí sněhovými závějemi a tuhými mrazy, jinde zase divokou větrností a záplavami. Jednou si mráz poskočí až k mínus patnáctce i níže teplotní stupnice Celsiovy, pak se pokorně vrací k nule.
Tou lepší zprávou je, že voda ze záplav dřív než stačila z polí odtéct zamrzla a utvořila nebývale rozměrné a krásně rovné kluziště, kde nehrozí prolomení ledu a pád do ledové vody a je možné přijet automobilem polní cestou až k přírodnímu kluzišti, už jen stánek s občerstvením chybí ke všeobecné spokojenosti. A také zprávy z hor ohledně teploty a výšky sněhové pokrývky jsou příznivé, takže milovníci zimních sportů ani o letošním lednu o své legrácky nepřijdou.
První měsíc v roce si lidé v české kotlině a na moravských luzích a hájích pojmenovali po ledu na Leden. Skauti jej mají za „Indiánský měsíc sněhu“.
Leden má 31 dnů a na severní polokouli bývá nejchladnějším měsícem v roce.
Podle planetária je období od 21. ledna do 19. února ve znamení Vodnáře a lidé narození v tomto období mají prý sklon k uměleckému nadání.
Oproti prvému lednovému dni je ten poslední delší přibližně o jednu hodinu.
Staří Římané měsíce leden a únor neznali. Římský kalendář měl pouze 10 měsíců, zima byla považována za období bez měsíců. Až římský král Numa Pompilius roku 713 př. n. l. zahrnul do kalendáře i leden a únor jako měsíc jedenáctý, takže lunární rok začínal v březnu. Až v roce 153 př. n. l. se začátek roku přesunul na 1. leden. V roce 45 př. n. l. pak Julius César zavedl Juliánský kalendář, leden byl prodloužen na 31 dní a měsícem s proměnným počtem dnů se stal únor.
Leden je měsícem nejrůznějších předsevzetí, a byť se většina z nich nedočká uskutečnění, určitě neprohloupí ten, kdo si pro nastávající rok stanoví cíle, kterých chce dosáhnout.
Text a foto © Richard Sobotka