Čekal jsem na Máňu, přičísnutí tří vlasů jí trvalo celou věčnost.
Bejk byl uvázaný u plotu, tvářil se netečně, jako by si po dobrém obědě chtěl dát šlofíka.
„Budete pořádat úprk před bejky, jako to praktikují v Pamploně?“ ptám se souseda Vaška Petrželku.
„Pamplona – to je nějaké projímadlo?“ opáčil světa málo znalý soused Vašek Petrželka.
„Pamplona je město v severním Španělsku,“ měl jsem s ním trpělivost. „Během fiesty vypustí do lidmi zaplněných ulic rozkurážené bejky a děj se vůle páně.“
„Tenhle bejk a běžet?“ kroutil soused Vašek Petrželka udiveně hlavou. „Už jen vyštrachat se z chlíva a je unavenej.“
„Jak se ten bejk jmenuje?“ ptám se.
„Vašek,“ usmál se soused a majitel bejka v jedné osobě. „Po mně. Také nejraději baštím dobroty, pak odpočívám.“
„Nevzteká se někdy?“
„Tenhle bejk?“ podivil se soused Vašek Petrželka.
„Kam teď s ním?“
„Má správnou konzumní váhu, takže do masokombinátu na protější konec vesnice na porážku.“
„Není vám ho líto?“ vyzvídám.
„Dyť je to blbec, vůbec netuší, kam ho vedu a co ho tam čeká.“
V té chvíli byla Máňa konečně s přilíznutím pramínku nazlátlých vlasů hotova a vyšla na ulici. A jakoby neměla dost všelijakého oblečení, natáhla si na horní polovinu těla oslnivě červený svetřík.
To jste měli vidět, jak začal bejk Vašek vyvádět. Urval kus plotu, ke kterému byl špagátem přivázaný, hnal nás ulicí, sotva jsme stačili běžet.
Příští den všechny tiskoviny palcové titulky: ROZZUŘENÝ BEJK A PRCHAJÍCÍ LIDÉ – OBEC BRDKY vs. ŠPANĚLSKÁ PAMPLONA.
„Co blbneš vole,“ stěží popadal soused Vašík Petrželka dech, jak chtěl vola Vašíka zklidnit. „Chceš jednu do dršťky?“
Bejk nehleděl, hnal nás lidi přes celou obec Brdky až na druhý konec vesnice, kde byla jatka.
Tam na rozzuřeného bejka udělal dojem řezník Otakar Mašlonka s pořádnou kyjaňou v ruce. Bejk Vašík Petrželka najednou jako beránek, uši schlíplé, pokorně nahrbený, málem tomu vrahovi bejků lízal z ruky.
No bejk je konec konců pořád jen blbej bejk. Ťapal za vrahounem bejků řezníkem Otakarem Mašlonkou na porážku jako ovečka, jen andělské chóry a sborové Alelujá scházely.
Čumilů zástupy. A jako na potvoru se do přední řady protlačila Máňa s přilíznutým pramínkem nazlátlých vlasů a s oslnivě červeným svetříkem na horní polovině těla.
Bejk Vašek, jen Máňu koutkem oka shlídnul, hned oči do krvava. V několika minutách přeměnil vyhlášený masokombinát Brdky na kůlničku na dříví. Policajti se směšnými pistolkami neměli šanci, marně štelovali zaměřovače odstřelovači z oblastního města.
Pořádek sjednal až ten vrahoun bejků, řezník Otakar Mašlonka. Jen co se mu pitomý bejk Vašík na půl vteřiny postavil, prásknul ho železnou palicí rovnou doprostřed čela – a bejk Vašík měl utrum.
Od té doby se obci Brdky začalo říkat česká Pamplona.
„A víš,“ povídám Máni, „že ti ten červený svetřík docela sluší?“
Co by jeden neudělal pro pohledné děvče.
Text a ilustrace © Richard Sobotka