Dnes už si profesi ledaře málem neumíme představit. Technický pokrok má podobu chladniček a mrazicích boxů, bez nich by se sortiment nabízeného masného zboží zejména v současných teplých zimách velmi ztenčil.
Před několika desítkami let sice bývaly pořádné zimy, masné krámy však postrádaly současné technické vybavení. Řezník prodával maso a salámy po celý rok, takže každé řeznictví mělo svou ledovnu. Led do ní zajišťovali chlapi ledaři.
Ještě v polovině 20. století bývala zima každý rok a také potoky mívaly víc vody, než dnes. Ledovat se začínalo hned jak přišla zima a zamrzl potok. Řezník si najal tři čtyři chlapy, kteří brali led z potoka nebo z rybníka, naváželi jej do ledovny v řeznictví.
Ledovna byla umístěna na severní straně budovy, někdy z části zapuštěná do země, rozměry asi čtyři krát čtyři metry, do ní se vešlo na čtyřicet kubíků ledu. Pod stropem byly průlezy. Těmi ledaři prolézali, když led po celém prostoru utloukali, udusávali a navíc prosypávali solí a tak vytvořili kompaktní ledovou hmotu od podlahy až po strop.
V roce 2006 se led a záplava sněhu shazovaly ze střech domů. 
Ledovalo se pokaždé, jakmile začal být led a ledovalo se téměř celou zimu.
Ledovna byla od vedlejší místnosti oddělena dřevěnou přepážkou, tam se sáláním chladu držela teplota pár stupňů nad nulou. Tam měl řezník odvěšené maso, salámy, masné výrobky. Spotřeba masa nebyla tehdy příliš velká, na vesnici se obvykle dva řezníci domluvili, vzali dohromady jednu krávu, každý půlku, pak ji prodávali třeba čtrnáct dnů.
Led v ledovni vydržel až do října. Pak už začínaly chladnější dny a teplota v chladicí místnosti zůstávala i s tím zbytkem ledu nízká. Tou dobou už se však čekalo na nový led a jen potoky zamrzly, dávali se ledaři do práce.
Zatím co řezníci museli mít ledovnu pokaždé důkladně zásobenou, drcený led do hospod se průběžně dovážel dvakrát v týdnu. Obkládaly se jím trubky, aby měli pivaři pivo studené.
V současné době se díky vyspělé technice trvanlivost masných výrobků prodloužila a také sortiment mnohonásobně převyšuje někdejší nabídku. Používají se chladicí i mrazicí boxy. Zmražené zboží se přepravuje speciálními chladírenskými vozy. Díky technologii mrazení se k nám dovážejí výrobky i ze vzdálených zemí, například z Dánska zmrzlá játra, která se po rozmrazení dostávají ke spotřebiteli jako čerstvé zboží. U běžného zboží si však řeznictví objednávají jen takové množství, kolik vyžaduje trh, takže maso nezůstává v chladírenských boxech déle, než čtyřiadvacet hodin a zákazník má prakticky každý den nabídku čerstvého zboží.
V Rožnově se v dřívějších časech ledy rubaly v lednu a v únoru v potoku Hážovky a na zimním rybníce v Tylovicích na Mlýnku. Led rubalo několik desítek mužů a odváželo jej 8 párami koní. Největším odběratelem byl rožnovský pivovar, pak řezníci, hostinští a někteří obchodníci. Led se ukládal ve sklepích do zadních míst, zakrýval se slámou neb měchy. Vydržel celý rok. Led, který namrzl až koncem února se již nerubal, byl prý měkký a přes léto nevydržel tak dlouho, jako led listopadový nebo z prosincový.
Díky současné moderní chladírenské technice je dnes někdejší profese ledařů málem zapomenutá. Se zánikem ledařského řemesla jakoby zanikly i pořádné valašské zimy.
Jaká je dnes nabídka?
Text a foto © Richard Sobotka