Léto vždy překvapí, třeba tím, že vůbec existuje. I svou proměnlivou podobou. Jednou velkými vedry, kterými vysušuje kaluže a snižuje hladinu vodních nádrží, jindy zamračenou oblohou a vytrvalými dešti, kdy hrázný spěšně upouští přehradu, aby voda nepřetekla korunu hráze. Léto má také mnoho podob. Někdo obdivuje hrady, jiný nový model plavek. Svůj půvab mají palmy, které se sklánějí nad zpěněný příboj, i zaoceánská loď na horizontu. Pokaždé je na co se dívat, čím se potěšit. Vzpomínky nám zůstanou, i když je léto dávno minulostí.
Vladimír Bartošek se narodil 31. 3. 1945 v Hranicích na Moravě. V roce 1970 se jeho domovským přístavem stal Rožnov pod Radhoštěm. Rodnému městu však zůstal věrný a často tam zajíždí a také vystavuje svou malířskou tvorbu.
O jeho náklonnosti k malování bylo zřejmě osudově rozhodnuto už před narozením, ale podivuhodný propletenec životních cestiček ho nejprve přivedl k profesi automechanika, pak na Střední průmyslovou školu strojnickou do Vsetína, po maturitě během vojenské základní služby na letiště do Hradce Králové a od srpna 1970 do Tesly v Rožnově pod Radhoštěm do výroby obrazovek.
„Malování jsem se věnoval od dětství,“ uvedl Vladimír Bartošek. „Rodiče mne v této výtvarné tvorbě podporovali. Opravdové kreslení začalo až na základní škole. Malovat do přírody jsem se poprvé odvážil až o několik let později. Vždy u mne převažovaly motivy krajiny, zátiší a květiny. Figurální kresbě, ale jen karikaturní, jsem se začal věnovat na průmyslové škole a s tímto kreslením jsem pak pokračoval také v zaměstnání, téměř žádná porada techniků se neobešla bez mé obrazové dokumentace.
Maluji hlavně krajiny, uličky, zajímavé budovy, zátiší s květinami. Kamkoliv se vypravím, všude nosím blok a dělám si náčrtky. Celkově jsou v mé malířské tvorbě vzorem impresionisté.“
Obrazy malíře Vladimíra Bartoška jsou na mnoha místech naší vlasti, ale také v cizině, například v Japonsku, Kanadě, Německu, Austrálii.
Text a foto © Richard Sobotka
Kresby © Vladimír Bartošek