Galerie rožnovská radnice- Výstava: Dvě cesty jeden cíl

Jindřich Štreit – Dokumenty prchavých okamžiků.

Rád se pokaždé zastavím v Bystřici pod Hostýnem na železničním nádraží, kde na všelijak otlučených plechových válcích, původně určených k vylepování jízdních řádů, objeví cestující fotografie Jindřicha Štreita. Nejsou to fotografie, jako vystřižené z noblesního katalogu. Na plechových válcích všelijak potlučených a promáčknutých, navíc barvitě dotvořených sprejery, kteří padni komu padni vnucují své pomíjivé uměné. Nějak ty dvě umělecké řeky patří k sobě, jsou plné bolesti, nejistot – radosti z nich čiší pomálu. Jsou na nich zaznamenány prchavé okamžiky lidského štěstí i zármutku, osamění i přátelství.

Jindřich Štreit se narodil 5. 9. 1946 ve Vsetíně. Jeho cesta k práci s fotografickou kamerou nebyla snadná ani přímočará. V čase radikálních politických přeměn byla rodina tehdy desetiletého chlapce odsunuta do vysídleného prostoru drsného podhůří Jeseníků. Tomuto kraji už zůstal Jindřich Štreit věrný. Po studiích v Olomouci působil jako učitel. Zároveň fotografoval. Školství musel nuceně opustit. V roce 1982 byl vězněn. V letech 1983-90 pracoval na Státním statku jako dispečer. Fotografování se už nevzdal, ale teprve po roce 1990 se mu mohl věnovat na plný úvazek.

„Dokázal se sžít s fotografovanými do té míry, že ho přestali vidět,“ řekla svého času MUDr. Hana Široká ze Šternberka. „Tak mohl dokonale zaznamenat život těchto lidí, které označil jako Boží děti. Fotografoval je v rovině radosti a smutku, v rovině narození a smrti. Fotil je od kolébky, přes dětství, dospívání, mladý věk, v čase stárnutí, stáří, až po smrt.“

Od tohoto tématu už neměl daleko k sociální fotografii. Fotografoval ve vězení, v různých zařízeních pro narkomany, v ústavech sociální péče, ale také v utečeneckých táborech v Čečensku, Ingušsku, na Sibiři a dalších nejrůznějších místech. Fotografoval lidi, kteří byli součástí jeho života, které nosil v srdci. Sám jednou řekl, že fotí celý život pořád jednu fotografii.

„Jsou to fotografie z různých sociálních zařízení,“ řekl Jindřich Štreit. „Z psychiatrické léčebny ve Šternberku, Nových Zámků na Slovensku, Města Albrechtice, Krnova a poslední dva roky z psychiatrické léčebny v Kroměříži. Také ze zařízení v Olomouci, kde pečují o mladé lidi s duševními poruchami, které se snaží zaměstnat a začlenit do společnosti. Každá z těch fotografií má svůj příběh. Snažím se, aby fotografie byly čitelné a pochopitelné, zároveň aby zaujaly něčím, co přesahuje dokumentární záběr.“

Fotografie Jindřicha Štreita jsou především o vzájemných vztazích, jak se lidé potkávají, navazují kontakty a vztahy vytvářejí.

Jindřich Štreit procestoval USA, Francii, Japonsko a některé země někdejšího SSSR. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách MG Brno, UPM Praha, Muzeum Sztuki Lodž, Slezské muzeum Opava, Moravské muzeum Brno, krajské vlastivědné muzeum Olomouc, Okresní muzeum Cheb, galerie Esslingen, galerie SIDE Newcastle, ICP New York, The Museum of Modern Art New York, The Museum of Fine Art Houstin, The University of Texas Austin, Century Photo Seatle. Sbírka Svazu č. fotografů Praha, Muzeum Ludwig – Kolín nad Rýnem, Nationam Museum Washington aj.

Uskutečnil velkou řadu samostatných výstav a účastnil se mnoha kolektivních výstav.

V Galerii na radnici se v Rožnově pod Radhoštěm představil sbírkou fotografíí „Ze tmy ke světlu“, pořízených ve věznicích. Čiší z nich beznaději i stesk, ale také poznání, že je možné najít cestu ke světlu.

„Fotografoval jsem ve dvaceti věznicích,“ uvádí autor. „Snažil jsem se zachytit atmosféru a vztahy. Bez vzájemného pochopení a vstřícnosti by se takový cyklus fotografií nedal realizovat. Děkuji za možnost poznat a zprostředkovat toto téma veřejnosti.“

Beseda s Ivo Červenkou se uskutečnila prostřednictvím videokonference.

Souběžně v Galerii na rožnovské radnici, ale nikoliv v bezvýznamném závěsu, je uspořádaná výstava obrazů Ivo Červenky „Od hledání k nalezení“.

Ivo Červenka je rodákem z Havířova a je mu 51 let. Dost na to, aby se pokusil najít cestu ze začarovaného kruhu divokého života plného chyb. S malou nadsázkou lze tvrdit, že v čase, kdy přišlo potrestání, že dospěl k restartu svého života. Ve vězení vystudoval dvě střední školy jako elektrikář a obráběč kovů. A dokonce pokročil dál, takže se věnuje bakalářskému studiu Vyšší odborné školy teologické v Kolíně.

A začal malovat. Zpočátku pro ukrácení dlouhé chvíle. I jeho otec maloval. Začínal s uhlem a tužkou, posléze přešel k malbě olejem na plátno.

Jeho obrazy doslova září barvami, nepostrádají pestrost, ani pocity a myšlenky, je to jeho osobní vnímání světa a životní reality. Hledá cestu k srdci i k nebi a zve i ostatní, aby se k němu přidali.

Obrazy Ivo Červenky jsou prodejné a finance budou použity na úhradu jeho školného.

Výstava fotografií Jindřicha Štreita a obrazů Ivo Červenky jsou dvě cesty, které směřují ke stejnému cíli.