V rámci Rožnovských slavností, které se konají v červenci 2017 ve Valašském muzeu v přírodě a také v městě Rožnově pod Radhoštěm, které si právě v tomto roce připomíná 750. výročí od první písemné zmínky, uspořádala Odborná knihovna Valašského muzea v přírodě ve dnech 5. a 6. července 2017 povídání o III. Valašském roku s promítáním filmového dokumentu.
Prvý Valašský rok se konal při příležitosti nově vybudovaného Valašského muzea v přírodě v roce 1925, druhý o deset let později a třetí v důsledku válečných událostí až v roce 1947 a letos od jeho konání uplynulo právě 70 let.
Zasvěceným průvodcem při ohlédnutí za III. Valašským rokem 1947 byla knihovnice paní Anna Borová.
„Záznamy o konání v pořadí třetího Valašského roku 1947 mne doslova uchvátily. Poválečná doba nebyla obdobím hojnosti, přesto úsilí a obětavost s jakou si lidé pořizovali nedostatkové kroje bylo až dojemné. Byl o slavnostech pořízen přibližně osm minut dlouhý filmový záznam, který dokumentuje nadšení účastníků dvoudenního programu.
První den dopoledne se konal jarmark, odpoledne proběhla soutěž jednotlivých národopisných skupin. Na večer bylo připraveno opékání berana, podával se valašský guláš a zhřívanice. Noc patřila hlavně zbojníkům a portášům. Tančilo se a zpívalo až do tří hodin ráno.
Druhý den se konala sváteční bohoslužba. Odpoledne se hosté rozjížděli do svých domovů.
Celá slavnost byla prezentována jako česko-slovenská vzájemnost. Za nejlepší byl hodnocen soubor z Půchovské doliny, který předvedl skutečně autentický zpěv i původní tance bez jakýchkoliv změn.
Celkový dojem i po těch sedmdesáti letech nad zanícením a obětavostí tehdejších účastníků i dnes dojímá.“
Ještě za svého života vzpomínal někdejší ředitel Valašského muzea v přírodě PhDr. Jaroslav Štika, CSc. na III. Valašský rok.
„Třetí Valašský rok neprávem zůstává v ústraní laické i odborné veřejnosti, byl totiž rokem v oblasti lidové kultury přelomovým.
Už tehdy bylo vidět, že definitivně končí tradiční kultura. Jenom z některých vesnic, například z Velkých Karlovic a ještě z dalších přišli rázovití Valaši. Ale právě na třetím Valašském roku se prvně objevila cílevědomá práce s mladými lidmi v podobě lidového souboru. Očekávalo se, že podobně jako se zánikem tradiční kultury to bude i s folklorními slavnostmi a s folklorními soubory. Nestalo se. Důležitým pilířem byl Miloš Kulišťák, který zainteresoval mladé lidi v krůžku, kde tančili při harmonice a organizovali souborovou činnost. Od samého začátku šlo především o cílevědomou odbornou práci, to znamená choreografii lidových tanců a v muzice o odbornost se znalostí věci. Takto se stále více dostávaly ke slovu zapomenuté tradice. Výsledkem a svědectvím o tom byly právě Valašské roky.
III. Valašský rok se odbýval v atmosféře nabyté svobody a byl pojat ve velkém stylu. V čestném předsednictvu byli mezi významnými osobnostmi Ing. Dr. Dušan Jurkovič, národní umělec z Bratislavy, rožnovský spisovatel Čeněk Kramoliš, Prof. A. Polášek, akad. sochař v Chicagu, t. č. Frenštát p. R. V patnáctičlenném čestném výboru měli zastoupení například Prof. František Horečka, spisovatel, a Jan Knebl, akademický sochař a malíř z Frenštátu p. R., hudební skladatel Jaroslav Křička, profesor Arnošt Kubeša, prof. Jan N. Polášek, hudební skladatel a další.
Pracovnímu výboru téměř o čtyřiceti členech předsedal P. Josef Seget, místopředsedkyní byla Věra Otevřelová. Na programové části a režii spolupracoval básník Ladislav Nezdařil, který zároveň působil jako reportér. Propagaci měl na starosti malíř Jaro Kučera, finanční stránku Miloš Otevřel, ubytování Jaroslav Vaňura, dopravu Jaroslav Jahn a Václav Vencl. Mezi dalšími spolupracovníky byla i známá rožnovská vyšívačka Herma Strohschneiderová.
V sobotu dopoledne se konal Valašský jarmark. Odpoledne soutěž národopisných skupin ve zpěvu a tanci, kde zazpívaly valašské a západoslovenské lidové soubory. Pak byl uveden Milošem Kulišťákem zdramatizovaný román Metoděje Jahna Selský práh. Po 21. hodině následoval Večer portášů, šverců, pytláků a zbojníků. Rušný den zakončila veselice v přírodě a v místních hostincích.
V neděli dopoledne se konala Pouť ke svaté Anně. Po slavnostním kázání univ. profesora preláta Dr. B. Vaška následovala Polní mše svatá. Odpoledne se uskutečnilo pásmo lidových zvyků a obyčejů Na Valašsku od jara do zimy, kde kromě Rožnovanů účinkovalo na osmnáct souborů z okolí i ze Slovenska.
Lidový projev je projevem osobité, mírné a smířlivé básnivosti, projevem hojivě lidského vztahu k osobám a věcem, uvedl v tištěném programu Ladislav Nezdařil. Bez pochyby je to projev bohatě členitý. Buď pochválen pro svou prostotu, samozřejmou poesii, buď v ní pochválen lid i jeho země, její radost i smutek. Chvála valašského roku jest chválou půvabu. S ním chválíme i ústa s melodií první lidové písně, patu, která opsala první taneční kruh, prst, který se poprvé dotkl cimbálu.
Programovou tiskovinu doplnila báseň Metoděje Jahna Valašská legenda v níž černé hory přes všecky těžké roboty a sloty stále budou Valáškovi mile šumět.
Třetí Valašský rok byl významným mezníkem v historii Valašského muzea. Došlo k novému pojetí i chápání lidové kultury. Bez nadsázky se právě tehdy zúročil význam samotného Valašského muzea také pro město Rožnov.“
Text a foto © Richard Sobotka
Historické foto archiv Valašského muzea v přírodě