Jaro si tentokrát tak pospíšilo, že si nestačilo navléknout džíny, uměle rozedrané na kolenou a jiných všimnutíhodných partiích, akorát po trenýrkách uháčkovaných lidovými motivy chňaplo, a jak to pak mohlo dopadnout, lýtka neožehnutá sluncem do kakaova, i paže bílé, jako mívá dcera ředitele vápenky, prostě to časově nějak nevyšlo vyrazit o víkendu třeba na ostrov Palawan v Philippines Islands, nebo na Marguesas Island či San Félix Island, nebo alespoň vyběhnout tuhle na kopec Vrchhůru a malounko porozpínat knoflíčky na odění, aby se sluníčko mohlo pošmajchlovat na perleťové kůži a trochu ji pocákat nádechem námořnické hnědi, pořád nějaká práce, buď pospíchat do školy, nebo po nákupech, také občas na kus řeči, aby se vědělo co a jak a kudy se ubírá svět, omrknout co se nosí a jaké luftovací odění přijde do módy, až se přižene letní žár, ale to už bude nejvyšší čas myslet na to, co se bude nosit v zimě, to už budou zase Vánoce na krku a to jsou dárky dárky dárky,
že jde ze všeho jednomu hlava kolem, když bude na řece led, tak si zabruslit a to už bude čas tak akorát myslet na to s jakou se přihlásí následující jaro, z toho věčného frmolu aby se jeden picnul, a ke všemu ještě si nabalit nějakého kluka, teda aby nebyl pitomý od podrážek až po kroužky v uších, a aby trochu vypadal, a aby byl chytrý a měl od rodičovstva dostatečně slušné kapesné, a při tom všem frmolu dbát na to, aby jedna vypadala trošku k světu, aby si jí někdo patřičný všiml a vytáhnul ji třeba na repre bál, nebo při troše štěstí až mezi světové krásky, jenže zatím pořád nějaké úkoly do školy a nějaká práce doma, z toho by se fakt jeden pominul… pokud by šlo o to jaro vyškrtnou z kalendáře, tak klidně, jen pak ten problém, co namísto něho do kalendáře dát… jaro tentokrát přišlo nečekaně brzy a jaksi bez přípravy a to se nedělá … prostě by to chtělo obnovit šatník … ach jo!
Text a ilustrace © Richard Sobotka